Čas je neúprosný a zítra se budu muset rozhodnout. Moc mě mrzí, že si budu muset asi nechat ujít jedinečnou šanci skrz prsty. Protože co kdyby. Co kdyby to tentokrát vyšlo a konečně jsem začlala někde pracovat? Zároveň je tu však možnost, že nedostanu ani jeden kladný ohlas a já se budu rvát za vlasy, že jsem propásla jedinečnou nabídku, která se za tuto zimu už asi nebude opakovat. Místo toho tu mrhám dny a čekám na smilování. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, ale jedno je jisté. Jednou pohár přeteče, a pak už nebudu čekat ani den a vypadnu odsud, děj se co děj.
Zároveň prožívám obrovské naplnění ze setkání po několika letech. Bavím se, směji se, hoduji, svítí sluníčko, ideální čas na průzkum Prahy. Škoda, že se zítra musíme rozloučit.
z deviantart.com od jullieit