Teď večer jsem zažila jedno zajímavé setkání se Švédem. Je to jeden z mála Švédů žijící v Česku. Prý je tu spousta švédských turistů, ale málokdo chce žít v Čechách delší dobu. Šli jsme do čajovny a povídali si. Ještě se mi nestalo, že bych se na místě srazu- pod koněm potkala se „špatným“ člověkem. Až dnes. Ale dalo se to předpokládat, když jsme jeden druhého nikdy neviděli. Prostě jsem tam tak postávala, pak mi přišla smska, že je za koněm, jenže když jsem tam šla, tak na lavičce sedělo tak deset lidí a z toho asi pět bylo mužského pohlaví mladšího věku. Koukal na mě jeden z nich, a pak se zvedl a šel ke mně. Jenže jsem se podivila, že začal anglicky. Když jsem mu řekla, proč nemluvíme švédsky.. a on se na mě tak podíval a řekl, že neumí tento jazyk 😀 Pak jsme si pověděli, proč tam oba čekáme a zjistili jsme, že jsme se spletli. Kůň je asi něco jako v Brně Česká. A tak jsem opět čekala a rozhlížela se kolem. Nakonec mě našel ten správný člověk. Povídali jsme si dvě hodiny a odhaduji, že jsem rozuměla tak 80%. Překvapilo mě, že je to takový Švéd neŠvéd. A proč? Protože nejsevernější místo, kde byl, je Stockholm, nemá rád zimu a rád cestuje!! Což vysvětluje i to, že studuje nyní tady. Typický Švéd totiž je rád u sebe doma a do zahraničí se mrkne jen na chvíli. A zima mu nevadí. Moc si přeju, aby nám ta konverzace vydržela. Třeba bych mu mohla pomoci i s češtinou.. V tváři mi připomínal hodně mého kamaráda H. Ale jinak vůbec..
Cestování do Prahy dnes dopadlo dobře, trvalo to asi jen tři hodiny, na horách se to pěkně pokazilo a celý den lilo. Ranní zumbu jsem si dnes užila, akorát jsem měla strach, že vyhodim snídani 🙂 Řeším teď bakalářku a taky ještě jednu věc.. jak říct člověku ne, aby se neurazil.. ale to už je jiná kapitola.
