Nazdárek všichni!
Je toho tolik, že ani nevím, co se dělo minulý čtvrtek a pátek, kdy tu nepřibyl žádný článek. A jó, já vím, v pátek jsme byli v kině na Zátopkovi. Chtěli jsme si pustit ten film jako motivaci na náš závod, ale myslím, že nás to spíš unavilo. Ano, po jeho zhlédnutí nám připadalo, jako bychom uběhli 20 kilometrů. Inu není úplně povzbuzující dívat se 2 hodiny na to, jak někdo pořád běhá. Zato když čtu reportáž od Oty Pavla o Zátopkovi, tak mě to povzbudí. Čím to tak asi může být?
Každopádně v sobotu jsme museli navzdory únavě běžet závod 5,4 kilometrů v tom velkém vedru s pařícím sluncem nad hlavou. Musím říct, že navzdory ne úplně ideálním podmínkám jsem měla přesně o 2 minuty lepší čas než při kontrolním závodě, který jsem běžela před necelým měsícem. Teď jsem to dala za 32:15. Můj milý vyhrál dokonce pohár za 3. místo, já dostala cenu za 5. místo – dva hrníčky a obrázek s lodí. 🙂 Oba jsme běželi závod smíšených dvojic a podařilo se nám dostat se pod hodinu. Hurá! No i tak jsme s tím naším sečteným časem byli až 5. Kategorie muži a ženy se hodnotily zvlášť a bylo to rozdělené též podle věku. Pro mě byla odměna to, že jsem bez zranění doběhla do cíle. Těšila jsem se při běhu v kopci, až si dám zmrzku ve mšenském Zmrzlinovém ráji. Chtěli jsme tento kout ukázat naším blízkým, kteří nás tento víkend navštívili a taky nám fandili při závodě. Vždycky, když navštívím zmrzlinový ráj, vím, kterou příchuť zmrzliny si dám příště.O:-) Měli jsme se prostě báječně. Na tento víkend budu dlouho vzpomínat. Teď mám hlavu plnou dalších příprav a diář obsazený až do konce října, ale drobounká nervozita, kterou jsem měla ze závodu, je už pryč. 🙂 Není radno však příliš polevovat, další závod bude již za 7 měsíců..ba ten nejbližší, na který je pozván jen užší okruh lidí, se bude konat už na Silvestra! Takže tréninky s D. budou pokračovat. 😎 Vždycky si při nich náramně vyčistím hlavu.
Že neuhádnete, co je toto za kočku?
Tahle kočička už je asi 10 let v kočičím nebi. Přesto na ni stále vzpomínám, jako bych ji viděla naposledy včera.. jmenuje se Čiperka a žila s námi na chalupě. Doteď mám její fotku jako tapetu na svém mobilu. Dala jsem se do probírání fotek.. to byste nevěřili, kolik koček jsme kdysi měli.