Předevčírem jsme navštívili s kamarádem kočičí kavárnu v Brně. Jmenuje se Na Stromě. Četla jsem o ní na blogu Jany, a tak jsem se ji rozhodla při své návštěvě Brna taky testnout. Překvapilo mě, že jsme v ní byli skoro jediní návštěvníci. Inu v pondělí kolem čtvrté je asi většina lidí ještě v práci a při tak odpudivém počasí se nikomu nechce vylejzat z domu.
Hned jsem poznala, proč se kavárně říká Na Stromě. V místnosti byly naaranžované dva stromy. Nebo spíš větve do podoby stromů. Kočičky měly pelíšky jak ve vzduchu, tak na zemi, ale i třeba ve dvou závěsných houpačkách. Kamarád si objednal zázvorový čaj a já horké mléko s medem a se skořicí. Překvapilo mě, že ceny jsou příznivé. Dosud co jsem byla v kočičích kavárnách v Praze, měli nápoje i zákusky o třetinu dražší a někdy jste museli zaplatit specielní poplatek- kuvert na krmivo pro kočky. Zde se nic takového nekonalo. Později jsme si objednali ještě čokoládovobanánový dort a limonádu. Sedli jsme si schválně ke stolu, kde na židli spala mourovatá kočička. Hladili jsme ji a ona vrněla. Pak kolem nás pobíhalo další kočičí stvoření bílo šedivé barvy. Tento kocourek nám skákal i na stůl, snažil se nám slíznout zbytek dortu z talířku. Byl pěkně drzý, ale taky hravý. Smáli jsme se mu, když tahal za sebou myš jako pes, který si nese větev. Ještě tak aby uměl aportovat.
Tohle je ten klidný ospinkaný kocourek, který nejdřív ležel u nás na židli, a pak se přesunul do výšin mezi větve, aby na nás pěkně viděl z výšky.
A tady vidíte kocourka Doviho. Je to pěkné číslo. Zjistili jsme, že v kavárně mají jenom samé kocourky, žádnou kočičku. Přesně pět kocourků. Jsou všichni mladí, dovádiví, hraví. Škoda jen, že jsme se nic víc o kočičkách nedozvěděli. Nevím, odkud je mají, jestli z útulku, či od chovatele. Nevíme žádné jejich příběhy, nic. V pražských kočičích kavárnách jsme se vždycky dočetli příběhy jednotlivých kočiček. I zde bych něco takového uvítala. V prostředí kavárny jsem se cítila moc dobře, doufám, že se podniku bude dařit a já sem budu moci zajít i s dalšími lidmi. Navzdory tomu, že mě hned kamarád upozorňoval slovy “ A víš, kde to je?“ Víš v jaké čtvrti to je?“. Ani jsem si to neuvědomila, že to je asi už na Cejlu. Nevadí, aspoň třeba neplatí tak vysoký nájem. Díky za hezký zážitek. Aspoň jsem si zlepšila mínění o tom, že kočičí kavárny nemusí být jen předražené podniky.
