Nyní pár řádků o knize, kterou jsem dnes dočetla. Jmenuje se Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce. Napsal ji Gabriel García Márquez.
Hned v knihovně mě zaujal název knihy, a proto jsem si ji taky odnesla domů. Obsahuje sedm příběhů, přičemž většina z nich je dlouhá tak na deset stránek. Je tu ale jedna povídka na sedmdesát stránek-ta hlavní, podle které se jmenuje celá kniha. Stejně tak jako v předchozích příbězích se tu vyskytují nadpřirozené prvky. Odehrává se na poušti a v oblasti Karibského moře. Co mě nejvíc překvapilo a nad čím doteď kroutím hlavou, je jednání jednotlivých postav. Nemůžu říct, že bych se přiklonila k jedné, nebo k druhé. Obě jsou mi nesympatické a trochu pochopení mám snad jen pro Ulisese.
Dívka Eréndira omylem nechá hořet svíčku, chytne celý dům a skoro vše shoří. Její babička je na ni naštvaná, chce vše, o co přišla, splatit. A protože dívka nemá u sebe ani haléř, rozhodne babička za ni, že jí dluh bude splácet tím, že se Eréndira pomiluje s každým, koho potká. Společně putují na voze od vesnici k vesnici a od městu k městu. Babička vždycky rozprostře svůj stan, tam naparádí Eréndiéru, sedne si před stan a nikoho dovnitř bez zaplacení nepustí. Chudák Eréndiéra si nechá všechno líbit, někdy je tak vyčerpaná, že brečí. Nakonec musí Eréndiéra ještě babičku česat a všechno jí připravit na noc. Eréndiéra jí úslužně odpovídá: ano, babičko. Udělám to, babičko. Jako kdyby neměla vlastní rozum. Erendiéra je unešena do kláštěra, kde se má naučit býti slušnou ženou. Babička na ni chvíli nemůže. Jenže to netrvá věčně. Babička si oběhá všemožné insitituce a získá potvrzení, že je důveryhodná osoba a že jí bylo ukřivděno. Když Erendiéru chtějí provdat na kláštěrním dvoře za náhodného manžela, dívka to odmítne a v té nejdůležitejší chvilce, kdy se má rozhodnout a říci „ano“, odpoví místo toho, že chce jít ke své babičce! Nechápu!
Pak se jednoho dne objevuje Ulises. Ten se chce s dívkou rovněž pomilovat. Po chvíli se do ní zamiluje. Chce ji vysvobodit z moci zlé babičky. V noci dívku navštíví a společně utečou. Jenže babička se nezdá. Povolá posily a dodávku, ve které prchají, dohoní. Od té doby je Erendiéra uvázaná na psím řetězu. Ulises se ale nevzdává. Přijde jako požádat babičku o odpuštění, dává jí narozeninový dort, ve kteérm je jed na krysy. Ale ten na tlustou babičku nemá žádné účinky. Snad jen, že začne ještě roztodivněji blouznit ze spaní. Erendiéra řekne Ulisesovi, že je padavka, když ani neumí zabít člověka. Ulises je zahanbený. Chce své lásce dokázat, že pro ni udělá cokoliv. Nastraží babičce bombu do piána. Jenže ani to nepomůže. Bomba vybouchne, ale babička to záhadně přežije. Jako by jí bouchly jen kamna. Erendiéra se jen ušklíbne. Ulises je už zuřivý. Vezme nůž a jde babičku podkuchnout. Nakonec se mu to po dlouhém boji s babičkou podaří. Když Erendiéra zjistí, že je babička mrtvá, sebere vestu se zlatem a běží pryč neznámo kam. Ulises ztrhaný z boje s babičkou se ji marně snaží dohonit. Vrhne se na břehu moře do písku a vzlyká samotou a strachem.
Co mě naprosto šokuje, je despotické chování babičky! Je to ještě umocněno tím, že tato osoba mluví fakt jako mírumilovná babička. Její slovník se neliší od jakékoliv jiné hodné babičky. Ve skutečnosti je to tedy ježibaba, která ale není líčena jako ta z perníkové chaloupky. Ta byla už od začátku prohnilá. Erendiéra je naopak naivní, důveřivá a hloupá. Až ke konci v ní hlodá nápad, že by babičku zabila. Jenže se sama neodváží. Přeci jeno je to její babička.
Konec mě trochu překvapil. Proč neutekla společně s Ulisesem? Proč od něj odešla? Možná proto, že už měla mužských po krk a že si myslela, že by to třeba bylo jako z bláta do louže. Nyní by nepatřila babičce, ale Ulisesovi. Takže by vlastně opět nebyla svobodná. Ulises na tom skončil- zdá se- nejhůř. Babička si svůj konec zasloužila. Děsně jsem ji v příběhu nenáviděla. Ale Erendiéru celkem taky- za to, jak je povolná a proti ničemu se nebouří. Ulises má nyní špatné svědomí, že zabil bez cizí pomoci člověka. K vraždě ho donutila slepá láska. Neměl se tolik hnát splnit Eréndiřino přání a měl si vraždění víc promyslet. Netušil, že mu Erendiéra, jakmile se zbaví okovů, ulítne jako ptáček z klece.
