Zajímavé téma týdne, ale dlouho jsem přemýšlela,jak ho zpracovat. Nebudu psát o svých přátelích, protože by to bylo na dlouho,ale při slově přítel,přátelství se mi vybaví často jedna básnička. Bohužel neznám její autorku, snad mi odpustí, když její díl(k)o dám na svůj blog. Školačka, která ho před patnácti lety napsala,chodila tehdy do osmé třídy. Kampak ji asi osud zavál?
Podám ti ruku,když jsi v nesnázích
Jsi-li v nesnázích,
chci Ti radu dát.
Nejlepšího přítele
pro sebe vyhledat.
On možná už zažil
takovéhle trampoty
a jistě Ti věnuje
trochu své dobroty.
Ty cítíš od něj více lásky,
víc něhy a víc ochoty,
když chvíli hladí Tvoje vlásky
a hledá více dobroty.
Vždyť on ví dobře co je žal
a vždy Tě těší do noci
a s každým malým trápením
se snaží Tobě pomoci.
A pomáhej mu také Ty
jak on pomáhá Tobě,
věnuj mu trochu dobroty
i v nejhorší té době.
Podej mu ruku,jdi mu vstříc
v každém jeho zmatku
a klidně si s ním pohovoř
o svém nedostatku.
Podej mu ruku,měj ho rád,
snaž se ho dobrem zahrnout,
buď také dobrý kamarád,
dej,ať se může spolehnout.
A proto vás vyzývám:
činťe takto všichni.
Když se ti něco nelíbí,
do ohně dobra dmýchni.
Ať rozhoří se vysoko,
vysoko až k nebi,
vždyť dobroty je lidu
velmi zapotřebí.