Před chvilkou jsem se dodívala na film Hvězdný prach. Kamarádka mi o něm už dřív vyprávěla a z jejího povídání mě film zaujal. Romantický, dobrodružný, s jistou příměsí fantasy. Je napínavý a určitě vám zlepší náladu.. A když ji zlepšit nepotřebujete, tak vás aspoň naladí na příjemnou vlnu.
Mladík z Anglie se rozhodne prozkoumat, co je za Zdí. Zeď je víska, která je obklopena skutečnou kamennou zdí, za kterou se skrývá jiný svět. Ten chlapec oklame strážného a zjistí, že se tam nalézá město. Jde si ho prohlédnout, prochází tržištěm a narazí na jednu dívku, která je zároveň otrokyně jedné paní. Ta dívka mu daruje květinu, za ni chce ale polibek.. a nakonec i mnohem víc 🙂 Chlapec se vrátí zpátky domů za zeď, žije si poklidným životem, když tu za devět měsíců mu strážný zaklepe na dveře a nechá mu tam košík, ve kterém spí dítě. Je to dítě z onoho města za zdí, je to jeho vlastní dítě. Dostane jméno Tristan. Čas běží a Tristan dospívá, když mu je osmnáct, začně pomáhat v obchodě. Je zamilovaný do místní krásky Viktorie, které se ale ještě dvoří jiný muž. Viktorie i ostatní dívky ve vesnici považují Tristana spíš za ubožáčka, posmívají se mu a neberou o vážně. Tristan taky neumí šermovat a ostatní muži ho vždycky přeperou. Chlapec už neví, jak by vyjádřil svou lásku Viktorii, aby o něj projevila zájem. Připraví společný piknik, kde náhodou vidí v noci padat hvězdu. Tristan Viktorii slíbí, že jí tu hvězdu klidně donese, jen aby ho měla Viktorie ráda stejně jak on ji. Viktorie si přeje mít takovou hvězdu, a tak začne Tristan přemýšlet, jak se dostat za Zeď, kam hvězda spadla. Strážný je už neoblomný, ale naštěstí najde babylonskou svíčku, kterou mu jeho matka tehdá dala do košíku. Pomocí té svíčky může rychle cestovat, v mžiku je někde jinde, musí pomyslet, kam se chce dostat a je tam. Jenže dopadne na neznámou dívku, která leží uprostřed kráteru. Netuší, že ta dívka, je tou hvězdou, kterou hledá. Hvězda získala po svém dopadu lidskou podobu. Jmenuje se Yvaine. Tristan ale není jediný, kdo po hvězdě touží..
Zbytek vám nebudu prozrazovat. Mně se v tomto příběhu moc líbila postava Yvaine, to, jak se s Tristanem pořád škádlili a taky mi bylo líto Tristanovy matky, která dělala otrokyni jedné čarodějnici.. navzdory tomu, že byla vězněná, se i ona snažila pomoci. Z tohoto příběhu si beru ponaučení, že někdy není třeba se trmácet pro svou lásku daleko, stačí se rozhlédnout kolem sebe, protože je možné, že ji máme přímo u nosu.