Náhodou jsem otevřela složku na své flashce s názvem Dvojník a vybavily se mi časy, kdy jsme s holkama z gymplu běhaly po nocích pražskými uličkami a natáčely film. Kde jsou ty časy? Kam jsme se všechny rozutekly?
Jako na potvoru nefunguje…
„Kdyby bylo možno zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila.“ Mark Twain
Náhodou jsem otevřela složku na své flashce s názvem Dvojník a vybavily se mi časy, kdy jsme s holkama z gymplu běhaly po nocích pražskými uličkami a natáčely film. Kde jsou ty časy? Kam jsme se všechny rozutekly?
Jako na potvoru nefunguje…
Od včerejška jsem úplně mimo. Jako vyměněná. Určitě je to tou knihou. Je hodně zvláštní, nevím, nakolik je skutečností a nakolik výmyslem. Každopádně čím víc ji čtu, tím víc mě mění. Zatím jsem čím dál tím víc smutnější, snad se to zlomí. Jako…
Přišla jsem na jednu věc. Je lepší rozdělit si svůj velký cíl do menších, a pak to jde snadněji. A časem se dostanete až na konec. Aspoň tak se mi to dnes daří. Třeba v plavání.. nikdy bych neuvěřila, že za hodinu dám osmdesát bazénů.. ale když…
Není nic lepšího, než strávit sváteční den s přáteli v parku. Od rána až do brzkého odpoledne jsme chodili v průhonickém parku. Potkali jsme asi jen dva pejskaře, jinak jsme ho měli celý pro sebe. Cestou jsme stihli probrat s Honzou a se Zdeňkem…
Nestíhám, nestačím, musím se věnovat svému snu -plánu, takže mě pro dnešek omluvte. Nebude to moc dlouhé. Zítra vám to snad vynahradím. Není lepší způsob, jak se přivítat s Prahou, než si jít hned po příjezdu zaplavat. Plavky, brýle i ručník jsem…
Vrátila jsem se z Moraváku dočista uswingovaná. Byla to docela makačka. Hlavně když si J. pořád chtěl opakovat jeden prvek dokolečka dokola. Takové posilování to pro mě bylo. Hodně jsme se ale taky s různými tanečníky nasmáli. To když jsme si…
Mám nový stůl, je bílý, je vysoký, je menší a naprosto si ho užívám. Je to fakt něco úplně jiného než když píšete v posteli, nebo na kuchyňském stole, kde nemáte takové soukromí. Stůl je pro mě základ domova. Lidi se u něj schází, jedí a debatují…
Stěny naší místnosti tvoří lidé, nikoliv filozofie. Těmito slovy Williama Goldlinga končí kniha Volný pád do Podzemí. Ta knížka byla tak napínavá, od té doby, co jsem se probudila, ležím v posteli a čtu. S Willem a Elliot padám do hlubin propastí…
Konečně pátek. Měla bych se radovat, protože v pátek jezdím domů, touhle dobou bych byla v buse.. tipuju tak někde před Prahou. Jenže tento víkend to bude všechno jinak. Dostala jsem pozvání na sobotní večer.. na tři akce! Jenže roztrojit se…
Co napsat k dnešnímu dni? Že za nic moc doteď nestojí. Hned ráno jsem měla chuť proletět zdí. Co jiného taky udělat, když až ve škole jsem zjistila, že jsem špatně pochopila úkol. Má pětihodinová práce byla k ničemu. A to jsem se ještě u kamarádky…