Před chvilkou jsem se dozvěděla velmi nemilou věc. Někoho se to možná netýká, ale bohužel mě to hodně zasáhne. Česká pošta zdražila poštovné. A ne jen o korunu, dvě, ale např. mimo Evropu to stojí nyní o 9 Kč více. S postcrossingem to teď bude hodně těžké, dříve jsem posílala klidně i několik pohledů najednou. Teď budu ráda, když pošlu jeden. Štve mě to! Proč poštovné zdražují, když už takhle je posílání pohledů a dopisů na ústupu? Nevím, kdo má tyhle věci na starosti, ale je to velká bezohlednost vůči pár lidem, kteří dosud ještě dávají přednost tužce a papíru před mobilem či počítačem. Psaní dopisů a pohledů existuje přeci odnepaměti, zdražení bude mít jen za následek, že ještě míň lidí bude využívat tento způsob komunikace. Když pošta bude pořád zdražovat, myslím, že za několik desítek let zanikne. Nebo ji budou využívat jen velké firmy a podniky, které na to budou mít. Doufám, že se toho nedožiju.
Pro mě neexistuje nic hezčího než držet v ruce pohled, či dopis od milované osoby. Mít ho v rukách a sahat na stejná místa jako ten člověk, který vám ho odeslal. Luštit jeho rukopis, přemýšlet, kudy psaní šlo, užívat si nalepenou známku a cítit vůni dálek. Je to pro mě mnohem osobnější dostávat psaní poštou. Psaní vám dokáže sdělit o odesílateli mnohem víc než e-mail. Přesto se v našem „zelektrizovaném“ světě čím dál častěji musíme spokojit s e-maily a smskami, kde každé písmeno vypadá úplně stejně a kde jen málokdo připojí ke svému textu obrázek. Poslední pohled jsem poslala 7. srpna do Německa. Netušila jsem o změně poštovného, a tak ani nedoufám, že můj pohled s ještě starou známkou za 20Kč dojde. Přestou chvíli počkám. Zůstala ve mě malá jiskřička naděje, že se stane zázrak.
