Kdybych teď měla u sebe svůj tajný deníček, určitě bych v něm popsala spoustu stránek. Jenže tu se mnou není. Jen blog, který je teď k mému neštěstí veřejný. Co napsat, abych si aspoň zlomek zapamatovala? Skoro nic 🙂 Soukromé rozhovory jsou tajemstvím, které by se nemělo nikomu prozrazovat . Ale něco vám povím…. není nad to sejít se s člověkem a probrat všechno mezi čtyřma očima..není nad to sednout si a zeptat se, co tě zajímá, není nad osobní pohovor. Ač se říká, že v knížkách je velká moudrost, zdaleka ne u všech to platí.. knihy zdaleka neodpoví na všechny tvé otázky, dost často ukazují modelové situace a zobecňují. A proto je třeba je brát občas s rezervou.
Ty jo, stává se mi jen občas.. párkrát do roka, že mám takový povznášející pocit. Že mě někdo velmi obohatil, něco podstatného mi předal.. neumím to teď přesně popsat.. Právě teď ho prožívám. Jsem zvědavá, jestli někdy něco z toho, co jsem se dozvěděla, v budoucnu zužitkuju. Jsem ale na 100% přesvědčená, že ano. Díky za to, že mám kolem sebe tak různé typy lidí. Čím odlišnější jsou, tím nepochopitelnější se pro mě svět stává. O to méně jsem ale překvapená, že možné je dnes naprosto všechno.