Meruňky jsme museli včera všechny očesat. Na zemi jich bylo taky hodně spadlých. Ty dobré ze země jsme použili na meruňkový sirup. Ve středu totiž jedeme na dovolenou, takže až bychom se vrátili po deseti dnech zpátky, z meruněk by určitě nic nezbylo. Na jednom stromě měly meruňky velikost broskví. O meruňkách se mi bude snad i zdát. Kéž by. Kéž bych nemyslela na všechny další starosti, jen na ty meruňky. Celý víkend byl v jednom kole, hlavně dnešek, kdy jsem jela do Prahy a zase zpátky k nám domů a teď večer zase do Prahy. Hodně mě to řízení unavilo. Jsem moc ráda, že nám se stěhováním David pomohl. Aspoň jsem měla příležitost všechno Verče ukázat. Spojili jsme tedy to méně příjemné- stěhování vany a pračky- s tím více příjemným- prohlídkou domu, kafem venku a povídáním o dovolené v Rakousku, kde Verča s Davidem před týdnem byli. Jó, chvíle klidu, ale už večer cestou do Prahy na mě doléhal splín. Stále myslím na ty meruňky i na rajčátka, která se nám urodila. Zahrada je totiž poslední dobou mou největší radostí.. a hlavně ten pocit, když si utrhnete plody přímo z vlastního záhonku a můžete je rovnou sázet na talíř. O 🙂
