Vzácný to okamžik, kdy se podařilo naší malé holčičce usnout po obědě. Chtěla bych nám konečně vybrat fotky do alba. Aspoň jsem všechny fotky přetahla z mobilu na disk a doplnila jsem zápisky do deníčku. Ale potřebovala bych na to víc času. Kéž by se mi to podařilo do Vánoc nějak sesumírovat a objednat. Do toho bych měla dělat němčinu, kterou zatím dost zanedbávám. Pak si zas říkám, jak dlouho můžu nechat přes den naši maličkou spát. Mám strach, aby pak i v noci spinkala. Ven se mi teda vůbec nechce. Nejraději bych ležela v posteli a četla si knížky a časopis, pila horký čaj a čichala voňavé zapálené svíčky.
Aspoň že se Kuliččce očička zahojila a nemusíme zítra na veterinu. Díky za to, že léky zabraly! Hopsalka získala huňatý kožich takže se o ni konečně nemusíme bát, že se nachladí. Baští konzervy o sto šest, ale ještě radši nám skáče na stůl, když obědváme. ,-) Včera jsme byli na návštěvě u naší rodiny a potkala jsem se tam i se svým dědou a jeho sestrou. Cestou poprvé vydatně sněžilo. Bylo to moc pěkné setkání…máme fotku ve čtyřech.. já se Soničkou jsem tam byla nejmladší a děda se svou sestrou nejstarší z rodiny. Když už jsme u toho, tak každou chvíli očekáváme příchod na svět dalšího člena rodiny. Hádám, že už jsou asi v porodnici, tak jsem zvědavá, kdy nám dají vědět. Já si pamatuju, že jsem nesnášela ty otázky typu „ještě to není na světě?“ „ještě jste doma?“ „ještě jste 2v1?“. Tak se snažím moc neotravovat, ale musela jsem se podělit se všemi o to, že si včera večer naše holčička stoupla v postýlce. Bylo to překvápko pro nás pro oba! Má to nějak prohozené. Neumí ještě pořádně sedět, ale už stojí!
