Smutné rozhodnutí

Tak jsem měla dneska poslední španělštinu. Na jarní kurz už chodit nebudu. A to jsem v závěrečném testu dopadla dost dobře, na to že jsem ani ten den netušila, že nějaký test psát budeme. Už dlouho jsem o tom přemýšlela, psali mi z jazykovky e-mail, zda se přihlásím a já ho ignorovala s tím, že ještě dost času. Dneska mi dokonce volali. Až když se slyším v telefonu říkat, že už chodit nebudu, uvědomuji si, co to pro mě znamená. Španělštinu jsem se začala učit asi před sedmi lety. Učila jsem se ji jednak soukromě, pak v kurzu a dokonce jsem na ni nezanevřela i v Magdeburgu. Je mi to moc líto a mrzí mě to. Čím jsem starší, tím musím vc a víc času věnovat věcem, které mě nebaví. Koníčky už u mě téměř vymizely, když nepočítám plavání a švédštinu. Právě švédština byla jeden z důvodů, proč jsem ukončila španělštinu. Chtěla bych se letos přihlásit na zkoušku Swedex. To vyžaduje spoustu trpělivosti a učení. Každým dnem cítím, jak hodina a půl lekcí týdně nestačí. A jak jsem po práci na kurzech unavená. A proto pouštím španělštinu i tak trochu na úkor švédštiny. Aspoň jeden jazyk chci umět trochu víc do hloubky. A aspoň v jednom z těchto jazyků chci být o trochu lepší než jsem. Je mým přáním se ke španělštině někdy vrátit. Pevně věřím, že to bude třeba už letos na podzim. Přeji si, abych si pokaždé, když přijdu domu a budu dělat tisíc zbytečných věcí kromě švédštiny, vzpomněla na tento článek, a na to, že původní čas věnovaný španělštině, teď musí patřit švédštině.