Se svolením Entonyho sem dávám jeho čtyřnohou slečnu Kočiči. Slečnu Kočiči jsem už zahlédla minule při své návštěvě Brna. Tentokrát jsem měla možnost ji důkladněji poznat.. dúkladněji, rozuměj ze vzdálenosti asi 3 metrů. Zjistila jsem, že slečna Kočiči je plachá, vznešená, opatrná, rozvážná, mlsná a dúvěřuje jen Entonymu a jeho mamince. Ke mně se chovala ostražitě a vůbec se nenechala pohladit. Je dobře, že slečna Kočiči je plachá. Aspoň jí jen tak někdo neublíží. Entony jí má ale omotanou kolem prstu. Tomu důveřuje a nechá se od něj hladit i na bříšku.
Slečna Kočiči přišla za Entonym a jeho maminkou úplně sama. „Jsem tady a od teďka jsem vaše.“ A tak jí Entony začal krmit a ona přicházela častěji, až se u nich v domě a na zahradě usadila natrvalo. Nyní si užívá pobytu venku, ale když se jí zasteskne, vždy jsou pootevřené dveře do domu, aby Kočiči mohla vyběhnout schody a stulit se ke svým otvíračúm kapsiček do postele.
