Tak jsem tu zůstala v celém bytě sama..v posteli s tisíci posmrkanými kapesníčky. Nevím, jak to tady bez Rozárky a bez lidí přežiju. A ještě ke všemu na mě vlezla ta pitomá alergie. Asi to na mě přišlo po tom vysávání koberců. Ale alergie je jen drobnost, co mě trápí. Už jsem se nemohla dívat na to mé prostírání s kočičkama, tak moc se mi po Rozárce stýská, chtěla bych ji pohladit, slyšet jak vrní.. ale nemůžu, je přes 200 kilometrů daleko.. a sní i všichni, které bych chtěla vidět. Strašně mě mrzí, že zítra nebudu večer s Příběháři :-(( Na párty, která se měla dnes u nás konat, nakonec nikdo nepřišel. A tak jsme hráli s Tomem sami. Zkusili jsme hru Partička. Je to prý podle nějakého televizního pořadu. Docela mě to bavilo. AKorát jsme neměli diváky(což je ale možná spíš dobře) Hra spočívá v tom, že jeden si vymyslí situaci a tu pak vypráví v cizokrajném jazyce. Druhý je tlumočník a překládá do češtiny. Ty role jsme si střídali, občas mě napadaly i pěkné nechuťárny. Ale oba jsme se pěkně pobavili, bavilo mě jak vyprávění, tak tlumočení. Přičemž tlumočení bylo občas náročné, z každého slova i pohybu něco vyčíst. Je to príma hra, určitě bych si ji ráda ještě zahrála. Předtím, než se vrhnu na film Amelie z Montmartu, bych ráda ještě napsala něco o filmu Mein bester Feind.
Všimli jste si dneska jedničkového data? Věříte na „magii čísel“? Já ne. Ani se mi dnes nic zajímavého nestalo. Byl to spíš podprůměrný den.