Na začátku května jsme se vydali na výlet na Trojmezí. Je to místo, kde se střetávají hranice Německa, Rakouska a ČR. Už jsme tu byli loni na konci roku poblíž, když jsme si udělali výšlap na Třístoličník. Nahoře tehdá leželo dost sněhu, tak jsme si řekli, že dál nepůjdeme a že se sem vrátíme, až bude tepleji. Auto jsme nechali u kostela ve vesničce Lackenhäuser, protože jsme přijeli z bavorské strany, na které jsme bydleli. Výšlap to byl celkem nenáročný, ale když jsme se chvíli nedívali na mapu, ocitli jsme se na neznačené cestičce. Naštěstí jsme se pak mohli napojit na původní cestu. Já nerada koukám pořád do mapy a radši si užívám okolí. Občas jsou ty cesty ne moc dobře značeny a člověk v reálu pak má mnohem víc možností, kudy jít, než je vyznačeno na mapách.
Čím víc jsme se blížili k českým hranicím, tím krajina bohužel vypadala zničeněji. Samotný hraniční kámen stojí uprostřed pařezů a polomů a stromy tam nenajdete. Zjistila jsem, že by tu někde měla být keška. Hledali jsme ji fakt dlouho, ale nakonec jsme byli úspěšní. Popis úkrytu absolutně neodpovídal realitě. Keška měla být schovaná v pařezu, ale ten se už rozpadl tak před pěti lety. Byla to fakt makačka, o to větší radost jsem z nálezu měla. Hodně lidí psalo totiž do logů, že keš nenašli. Vyrazili jsme pak dál na nedaleký vrchol, nejvyšší bod Šumavy, Plechý. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Nahoře na haldě kamenů jsme zahlédli veliký kříž. Vysápali jsme se nahoru. Když jsme pohlédli na německou stranu, na protějších svazích se už zelenaly zdravé stromy. Zato když jsme se podívali do Česka, viděli jsme samé pahýly a popadané stromy. Bylo ti jak v úplně jiném světě. Rozhodli jsme se sejít ještě k vyhlídce na Plešné jezero. Byl to dolu k jezeru pěkný krpál a viděli jsme na svazích ještě zbytky sněhu. V dáli jsme zahlédli také Lipno. Na vyhlídce byl obelisk s pomníkem spisovatele Adalberta Stiftera.
Tady na vyhlídce se nám líbilo mnohem víc. Šli jsme pak zpátky stejnou cestou k hraničnímu kameni. Lidí už ubylo. Vydali jsme se po trochu jinačí stezce složené z kamenů směrem k autu. Náš výlet se mi líbil, jen mi vrtá hlavou, proč ty české lesy jsou tak zničené a jakmile člověk přejde do Německa, tak jsou zdravé. Buď se o ty lesy neumíme my Češi starat, nebo holt kůrovec má rád Německo, a tak do něj neleze a neškodí mu.
