Už jsou to čtyři dny, co jsme se vydali s kamarádem na netradiční výlet k rozhledně Babí lom. Počítejte tak hoďku, než se dostanete z Brna. Z autobusu jsme viděli zasněžená pole a první běžkaře. Stačí tak málo a už máte pocit, že jste na venkově. Autobusem jsme dojeli do Vranova a odtud jsme šli pěšky na rozhlednu. Kochali jsme se zasněženou krajinou, všude bylo ticho a klid. Jednou jsme trochu uhnuli z cesty, ale stihli jsme se včas vrátit. Sluníčko už dávno zapadlo, měli jsme to ťip ťop. Zezačátku ta cesta byla pohodlná, ani stoupání do prudkého kopce mi nedělalo potíže, poslední asi kilometr a půl byl ale hodně dobrodužný.Před námi skály a cesta jinudy nevedla. Kdyby bylo sucho a bezsněžno, šlo by to v pohodě. Takhle jsme ale mohly schody vytesané do skály jen tušit. Občas jsme lezli po čtyřech, zkoumali šutr, jestli je dost pevný a udrží nás. Někdy jsme se zastavili, odpočívali a kochali se výhledem do kraje. Listí už ze stromů dávno opadalo, a tak nám nic nebránilo ve výhledu. Jednou jsme se museli vrátit a kamarád musel najít jinačí cestu, protože skála na tom místě byla už opravdu hodně vysoká. Sníh jsem měla skoro všude. Naštěstí ne v botách, ty mi totiž půjčil E. a dost dobře nepropouštěly vodu. Na jendom úseku to bylo řekla bych trochu nebezpečné, šutry tam jaksi chyběly, skála tam byla spíš jen do boku. Ale společnými silami a vzájemným jištěním jsme to zvládli. Pořád jsem vyhlížela tu rozhlednu, začínalo být šero a já si přála tam dorazit ještě za světla. Zkoumali jsme ve sněhu stopy, asi liška. Jinak se na tu rozhlednu žádný blázen před námi v tom sněhu nevydal. Konečně se za rohem vyloupla. Připadala mi hodně nedostupná. Tak zarostlá a zavalená jako v Šípkové Růžence. Odměnou za tu cestu nám byl výhled do kraje, fučel tam studený vítr, a tak jsme se tam příliš dlouho nezdržovali. Rozhledna má vlastně dvě patra plus dole takovou místnůstku, kde možná dříve byla pokladna. Dolů to šlo rychle, klouzali jsme a párkrát málem hodili šipku do sněhu. Do vesnice jsme dorazili ale už za tmy.
Pokusila jsem se vyfotit něco na svůj mobil, ale ta kvalita je fakt mizerná. Na druhou stranu ty fotky vypadají starodávně. na jedné informační tabuli jsme se dočetli, že trasa byla v minulosti uzpůsobena tak, aby na rozhlednu mohla vkročit i nežná nožka sličné dámy. Už vidím, jak se tudy nějaká dáma prodírala 😀 Leda tak v náručí zdatného kavalíra.
Kamarádův foťák v mobilu je o dost lepší..
Ale o focení nám moc nešlo, šlo o to pokořit rozhlednu uprostřed zimy. A to se podařilo 🙂
