Jako vždycky, když jsem doma dlouho sama, vyrážím na Mořinu na hřbitov. Dnešní počasí bylo vskutku odporné, ale má touha po kousku přírody a zapálení svíčky byla ještě větší než kosa, která venku panovala. A tak jsem vzala svoje modré autíčko a vyrazila letos poprvé. Tentokrát jsem nezůstala jen na našem hřbitově u kostela sv. Stanislava, ale udělala jsem si procházku k židovskému hřbitovu, který se nachází na kopci na kraji vesnice. Je to ostuda, protože jsem tam ještě nikdy nebyla, ačkoliv tu máme hned za humny chalupu.
Židovský hřbitov byl založený v roce 1735-36. Pohřbívalo se tu až do roku 1930. Je vidět, že se někdo snažil bývalou márnici opravit. Vandalové ji nicméně zevnitř poškodili. Dvířka i okno jsou rozbité. Nicméně nápisy v hebrejštině zepředu jsou původní. Úplně náhodou mě jedna z cestiček zavedla až k schovávačce, kde byla uložena keška s pokladem. To bylo ale jednoduché. Pak jsem si prohlídla celý hřbitov. Vzpomínala jsem na to, jak jsme byli ke konci loňského roku v noci na hřbitově s E. . Jaké tam bylo neuvěřitelné ticho, spousta svíček, které jsme viděli už zdálky a mysleli jsme si, že to jsou odrazky nějakého auta. A taky měsíc, který nad námi svítil. Na tomto hřbitově to nebylo zdaleka tak vzrušující, protože bylo světlo.. nebo spíš šedivo, ale na druhou stranu měl taky svoje kouzlo. Západní část hřbitova byla starší a východní novější, tam se daly i rozpoznat nápisy na náhrobních deskách.
Nevím proč, ale vzpomněla jsem si tu na hřbitov, který jsem navštívila v Honesdale v Americe, jmenoval se Schoonover cemetery. Vím, že jsem tam byla, když svítilo sluníčko, které prosvítalo skrz stromy. Taky jsem tam lovila kešku. Bylo to 5. sprna 2015. Taky jsem tam byla úplně sama. I když ten hřbitov v Honesdale je věnován válečným veteránům a ne Židům, připadá mi, že mají něco společného, že se podobají. Jen nevím přesně v čem. Musím někde vyštrachat fotky z Ameriky, abych si ten honesdalský hřbitov pořádně připomněla.
