Probudili jsme se do zamračeného rána. Kolem našeho autíčka nikde nikdo a na celém obřím parkovišti u jezera stála asi jen tři auta. Všichni, kdo tam předešlý den piknikařili, už byli dávno pryč. Po chvilce přemýšlení jsme měli jasno, do jakého muzea se půjdeme podívat. Ostatně jsem na to měla možná i já větší vliv, když jsem řekla, že mě víc zajímají auta než vlaky. Můj milý zase povídal, že vlaky má pořád všude kolem sebe v práci, ale pěkná auta nevidí tak často. Navíc toto muzeum v Mulhousu je největší muzeum aut na světě! Měli tu vystaveno i několik Panhardů včetně jednoho ze série, kterou můj milý zbožňoval. Ještě nikdy neviděl Panharda na vlastní oči, takže si tuto příležitost nemohl nechat ujít.
Vyrazili jsme tedy zpátky do Mulhousu a zaparkovali kousek od muzea. Muzeum před pár minutami otevřelo. Před vchodem nás uvítaly zavěšené plastiky aut a také hudba z filmů s Luis de Funésem. Až u pokladen nám došlo, proč tu hrají Funése. Zrovna tu probíhala tematická výstava o autech, která hrála ve Funésových filmech. Jupí! Funése mám moc ráda, tak jsem se těšila, až si ty filmy s ním připomenu.
Muzeum je opravdu obří, najdete tu několik hal se zaparkovanými auty z různých období a různých zemí. Jeden z prvních vyrobených vozů byl právě Panhard.
V muzeu najdete několik interaktivních stanovišť. Například jste se dozvěděli, jak probíhá renovace starého historického auta. Tady se díváme, jak mohl ten vrak dřív vypadat.
Mně se klasicky líbila nejvíc žlutá auta. 😀
Tohle je vozítko jak s nějakého sci-fi filmu. Nedokážu si představit něco takového řídit.
lahůdka v podobě Panhardu 24
Našli jsme tu i české auto Tatru. To je skvělé, že ji sem umístili mezi takové velikány.
Tohle mi dost připomíná vozítko v nákupních centrech pro děti. Nebo by se hodilo do příběhů o Neználkovi v Zakázaném městě.
Výstava věnovaná filmům s Luis de Funésem. Není divu, že někoho něco takového napadlo. Auto je ve filmech s Funésem vždy známkou blahobytu. Jelikož Funés hraje často zámožné chlapíky, tak obvykle jezdí nějakým zajímavým luxusním kouskem.
Citroen DS, které hraje např. ve filmu Rabín Jákob a Senzační prázdniny.
rozpadlá „Kachna“ z filmu Smolař
Cadillac z filmu Smolař
Citroen DS z filmu Fantomas
historické závodní speciály
Bugatti Veyron je nejrychlejší auto na světě. Zvládne jet víc než 400 km/h.
Atrakce jen pro odvážné… a nenajezené. 😉 My jsme si zašli na oběd do muzejní restaurace a tento simulátor nehody jsme našli až poté, co jsme byli příjemně najezení. Raději jsme to ted neriskovali, ale jinak bych to určitě zkusila.
Moc se mi líbí také pětistovečka, která je vidět i hodně na srazech veteránů u nás v Lobči.
Některá auta se vyráběla ve dvou velikostech, jedno pro tatínka a druhé pro syna, aby mu nebylo líto, že nemá své autíčko.
Tato obří auta se mi zas až tolik nelíbila. Připomínala mi Třetí říši a válečné časy. Nepřipadají mi tak elegantní. Jsem spíš na menší, nebo aspoň zaoblené a jednoduché tvary. 🙂
Další zajímavé vozítko, které by se určitě hodilo do nějakého sci-fi příběhu.
Potěšila mě taky část věnovaná dětským autíčkům a vozítkům. Dřív na takové hračky byly děti velmi pyšní. Můj milý říkal, že jeho bratranec jedno takové šlapací autíčko měl a vůbec ho nechtěl nikomu půjčovat.
Dnes se vyrábí spíš autíčka na elektrické baterie, ale to už není ono. Taky nemají tak pěkný tvar a vzhled. Aspoň co jsem tedy v okolí dosud zaregistrovala..
Na tenhle zvláštní automobil mě upozornil až můj milý a vůbec nechápu, jak může normálně jezdit. Vypadá to, že mu chybí vepředu kolo, ale není to pravda. Zkoumali jsme jeho konstrukci a opravdu je to udělané tak, že vepředu má být jen jedno kolo. Stejně bych se ale bála, že se lehce převrhneme.
V muzeu jsme strávili skoro celý den. Bylo fajn, že jsme se mohli v klidu najíst a vrátit se zpátky k expozicím. Podívali jsme se i na okruh, kde jste si mohli na pár minut některá z aut vyzkoušet řídit. My toho nevyužili, protože to samozřejmě bylo za speciální příplatek. Panharda tam na vyzkoušení neměli, tak jsme se jen dívali, jak ostatní vymetají zatáčky.
Návštěva muzea byla pro nás hezkou tečkou za celou naší dovolenou. Určitě bych doporučila každému se tam jít podívat. I mě jako holku to hodně nadchlo a hlavně mě potěšilo, že jsme tu byli v době, kdy zrovna probíhala výstava o autech z filmu s Luis de Funésem. Někdy sice měli popisky jen ve francouzštině, ale našly se často i anglické a německé. Při ukázkách z těch filmů nebylo ani potřeba té francouzštině rozumět, vtipné situace se daly i tak pochopit.
Sbohem TMB a celá Francie! Tímto uzavírám celé vyprávění o našem čtrnáctidenním dobrodružství. V sobotu odpoledne, když jsme se vrátili z muzea zpátky k autu, nezbývalo nic jiného, než se vydat domů do Česka. Měli jsme před sebou dlouhou cestu a nakonec jsme zastavili kolem 22. hodiny na odpočívadle v Německu. Spánek a nasledná snídaně v motorestu nás posílili, takže jsme domů dorazili v neděli kolem 12. hodiny. Doufám, že se do Francie zase někdy podíváme. Zatím ji mám prozkoumanou opravdu málo a je to škoda. Cestou domů jsme narazili také na několik pěkných míst, kde by stálo za to pár dní pobýt. Inu pojízdnou střechu nad hlavou už máme… zbývá jen našetřit…na benzín, jídlo a další nezbytné výdaje.. a taky si nastřádat v práci dny volna.