Nesnáším návraty a nesnáším, když musím přijet domů. Když se mi chce zůstat tam, kde jsem, kde se mi líbí. Co doma, když vás tam nikdo nečeká? Nikdo se nezeptá, jak jste se měli a co jste zažili. S nikým si nemůžu už vyprávět o tom, jaký ten výlet byl. Prostě nic. Prázdno. Ty tam jsou večery, kdy jsem se koupala ve vaně a nadšeně vyprávěla o svých cestách. Teď to nikoho nezajímá. Proto si přeju tam někde jinde napořád zůstat. Nadšení cestou domů opadává a když zaklapnou dveře bytu, přeju si nebýt, raději neexistovat.
Tento kocourek pochází z Českého Krumlova. Potkali jsme ho na cestě k zámecké zahradě. Ten se má, že bydlí na tak krásném místě.
