Trošku odpočívám. Ale nesmím to přehánět, čeká mě ještě filozofie. Za ty tři hodiny psaní mi skoro odumřela ruka. Doufám(věřím), že jsem to dala.. Všechny talismany putovaly se mnou do školy, ráno jsem se napila ze svého zbrusu nového hrnečku, který jsem dostala od Toma a od Jany k narozkám, takže není důvod, proč by to nemělo vyjít.
Taky jsme měli poslední koncert v domově důchodců. Bylo to pro mě zvláštní. Na tak malém prostoru se jedničky, dvojky a trojky dost pomíchaly, ale ani to nevadilo. Všude kolem nás seděli důchodci různého věku.. a my jsme jim doufám udělali svým zpěvem radost a přinesli do jejich životů nějakou malou změnu. Někdo si začal do rytmu s duem pobrukovat, a pak i v dalších písncích bylo slyšet tenhle hlas navíc. Asi mezi těmi staříky a stařenkami byl nějaký Švéd 😉 Tak jsem si říkala, že nevím, jestli se chci dožít toho, že mi bude takhle někdo taky zpívat..že budu pobývat v domvě důchodců třeba. Nechtěla bych. Bylo to docela smutné. Nevím, nakolik nás kdo vnímal, určitě toho nebyli všichni plně schopni.. ale třeba k nim trochu dolehlo naše vánoční světlo. Uvědomila jsem si, že mě baví víc pomáhat třeba tímto způsobem.. než dávat peníze na charity a různé sbírky. Myslím, že je to přínosnější.
Těším se domů, těším se na Rozárku. Tanečák byl včera poslední.. a jiný než ty předchozí. Tančily se pomalé ploužáky, aby nám jídlo nevyskočilo ze žaludku, dělali jsme pauzy na konzumaci cukroví. Vládla tam pohoda, bylo to prostě báječné! Podařilo se mi se úplně uvolnit a nechat se vést, takže mi šlo dokonce i to, co jsem nikdy předtím netancovala. Když se nemyslí, tak to jde 🙂 Aspoň u tance to platí.
