Po radostném článku, který jsem tu před dávnem zanechala, přišly ke mně spíš je běsy, takže bude dost těžké psát optimisticky. Situace se velmi zkomplikovala a já budu velmi šťastná, když si po 18. červnu budu moci zhluboka oddechnout.
Na Moravě jsme měli celkem pěkně. Markéta nám objednala hezké počasí tam nahoře hned dvakrát a fakt s to vyplnilo. Pršelo převážně jen, když jsme byli uvnitř. Vyzkoušela jsem si hned několik prací- od kotelny, čistění oken až po práci na pastvině- oddělávání plotu až po snášení dříví z lesa na cestu. Tancování nemělo chybu, akorát jsme po té práci byli už dost unavení, takže jsem byla ráda, když jsem v půl dvanácté ulehla do postele. Učili jsme se walz, cha-chu a salzu. Naštěstí došla řada i na další tance. Učili jsme se různé vychytávky, kdo ví ale, jestli si to budu pamatovat. Překvapilo mě, že mi dokonce šla i polka! Asi záleží hodně na tanečníkovi. Dnes se mi už tancovat nechtělo, a tak jsme vyrazili v malé skupince osmi lidí na procházku. Dorazili jsme až k sanatoriu, kde se mi fakt líbilo. Na cestě nás chytnul déšť a boty se mi krutě promáčely, ale stejně toho výletu vůbec nelituju. Snatorium byl komplex několika budov zasazených v lese a částečně v obrovském parku. Některé budovy byly dost zarostlé, tráva prorůstala skrz schody, okna byla vytlučená. Později jsme se ale dozvěděli, že se sanatorium rekonstruuje. Hlavní barák byl ale opravený a my jsme žasli nad dřeveným vrškem budovy. Vypadalo to jako obrovský balkon- mě napadlo, že by se tam klidně dalo tancovat. Tam už někdo byl a zrovna obědval. Ale celkově na mě sanatorium působilo hodně opuštěně. Na druhou stranu byla tráva všude posekaná, fontána chrlila vodu a mohutné platany tomu všemu dodávaly tu úžasnou atmosféru. Měli jsme je nad hlavami jako deštníky. Jen z listů na nás občas kapalo. Na chvíli jsme se usadili u zvláštního altánu? v podobě řeckého chrámu. Bavili jsme se o kosmonautech a o tom, proč někteří lidí stavějí betonové, nedobytné stavby a shromažďují obrovské množství potravin, aby se zachránili před údajným koncem světa/válkou/ nečím..? Zpátky jsme se sobě navzájem trochu ztratili, došla jsem na náš statek jen ve společnosti Martina. Ačkoliv jsem znala od vidění na akci jen dva lidi, vůbec mi to nevadilo a s několika účastníky jsem si skvěle popovídala.. třeba o tom, proč je dobré jíst ananas s pažitkovou pomazánkou, o cestování, bydlení a jazycích. Na statku jsem potkala taky čtyři kočičky. Tři z nich byly jedna rodina, čtvrtá úplně jiná- měla dlouhou srst.
Jo a kraj Bělá u Jevíčka mi učaroval. Další kout po Rychlebách, kde to vypadá úplně jinak než běžně v ČR.
To mi připomnělo kočku, kterou jsem si hladila ve čtvrtek. Ani jsem netušila, že se mi na návštěvě naskytne příležitost poznat novou rasu. Mám ji napsanou, ale ten papír je v Brně. Takže snad příští týden ho přinesu. To je konec všech pozitivních zpráv. O tom, že prý mají být nějaké povodně, jsem se doslechla až dnes na cestě do Prahy. Jsem ráda, že zítra nemusím do centra. Kéž by už bylo líp.. a to nemyslím zdaleka jen to zatracený počasí..
