Vzpomínáme na večerníčky. Už od včerejška. Snažili jsme si vybavit co možná nejvíc dětských seriálů, na které jsme se jako děti dívali. Nevím proč, možná proto, že jsou Vánoce. Dnes jsem si při výrobě cukroví připomněla aspoň pár z nich. Hodně jich je nahráno na youtube, což je moc dobře. Nejraději jsem měla večerníček Káťa a Škubánek. A nejmíň se mi líbil ten O Kubovi a Stázině. Nesnášela jsem, když na konci každého dílu řekli, jak to dopadne. A nesnášela jsem, jak to bylo nekonečné, možná dva měsíce to trvalo. Jenže ne všechny večerníčky, které sledoval můj milý, znám. A stejně tak některé z těch mých neznal on. Těch pět let je přeci jen znát a za mých dětských let už bylo v módě trochu něco jiného než za jeho dětských let. I tak bych řekla, že se tak na osmdesát procent naše zkušenosti překrývají. Těším se, až poznám ty dosud nepoznané. Taky bych se ráda podívala opět na seriál mého dětství, na Arabelu. Vlak dětství a naděje jsme včera dokoukali. Předtím jsme se zašli podívat na Staromák na vánoční stromeček, na obrovská okýnka, z nichž některé jsou otevřené a skrývá se v nich nějaké zvíře. Poprvé v životě jsem jedla pečené kaštany. Chutnají zvláštně. Trochu jako brambory, ale jsou sušší, sladkoslané. A musí se loupat, i když i ta slupka mi ani tolik nevadila. Bylo teplo, ani ne tolik lidí, jak by se dalo čekat.
z deviantart.com od hoschie