Vařím rizoto, přemýšlím, jak upravit kombuchu, hledám nejlepší prodejnu s fotoknihami a chystám se psát dopis kamarádce. V práci jsem si dnes skoro nepočetla, byla jsem přidělena trochu k jinému objektu, kde se to turisty jen hemžilo. Zjistila jsem, že nejdrzejší jsou paradoxně Češi. Chm, mně to tady přece patří, já si tu můžu fotit, co chci!! Já jsem Čech!
Trhni si nohou! Na hlavě to napsané nemáš a vzhledem k tomu, že sem chodí 98 procent turistů, mluvím všude pro jistotu anglicky. Je mi zima, snad mě jídlo a čaj zahřejou. Mimochodem včera jsme podnikli slavnostní večeři na oslavu a bylo to móóóc fajn 🙂
Berta mi připomíná můj předešlý učící víkend. Teď se taky chystám na chalupu.. ale relaxovat.
