Jím báječnou roládu k večeři a jsem děsně unavená. Batoh mám narvaný k prasknutí a musím do něj ještě přidat dalších x věcí. Jak jen to udělám? Nebýt kamaráda na skypu, asi bych úplně zapomněla na karimatku. Stále došperkovávám svůj kostým. Stejně určitě na něco zapomenu.
Tento víkend jsem strávila v přírodě v Jizerských horách, v osadě Bukové domky kousek od Desné. Tenhle kraj miluju, taky proto, že jsem tam jednou byla na táboře. Počasí nám fakt od začátku do konce přálo, na delší výlet jsem sice nešla, přeto jsem se mohla kochat přírodou. Na chatě jsem se ani nebála, ale to ticho uvnitř mi připadalo celkem nezvyklé. V lese není nikdy úplné ticho, pořád praskají větvičky, fičí vítr, někde se něco ohýbá a já měla pocit, když jsem seděla venku v trávě, že někdo za tím drnem je. Uvnitř v domě to bylo útulnější, zachumlala jsem se do spacáku a četla knihu. Jenže mi začala být celkem brzy zima, a tak jsem se rozhodla zatopit. Po dlouhém vyrábění třísek a asi po šesté zapálené sirce se mi to povedlo. Měla jsem celkem radost, že dokážu rozdělat oheň 🙂
Dnes jsme podnikli malou procházku k vodopádům na Černé Desné. Zima mi vůbec nebyla, okolní lesy se zbarvily do zlatova a sluníčko přilákalo na povrch i zmiji a další hady. Sedla jsem si pak ještě na chvíli před chatu a četla. Malou Dorritku jsem nakonec dočetla přesně ve chvíli, kdy jsem přijela knám domů na Ohradu. Měla jsem to úplně vypočítané. Cestovat se určitě vyplatí, ať je to za humny, nebo je to tisíce kilometrů daleko.
z deviantart.com od Zamkowa