Ahóóój,tak jsem zase doma.Po dlouhém cestování a na východě pobývání jsem se jela podívat domů 🙂 Na otočku.. Prvákoviny se mi líbily,škoda,že to bylo tak krátké..za tak krátkou dobu se bohužel tak moc s nikým nepoznám,nejsem ten typ člověka,co se snadno seznamuje..chce to čas.No ale zase jsem se trochu víc seznámila s ISem a taky s městem Brnem.Pár lidí jsem ale přesto trochu víc poznala,když jsme spolu byli na koleji.Doufám,že ty mé koleje,kde budu bydlet,jsou blíž šalině,tyhle,kde jsme byli ubytovaní,byly tak daleko..bála bych se tam jít sama večer.Samozřejmě,že jsme zašli také do hospůdky,první noc v Brně a už jsme se vraceli ehm v jednu ráno 🙂
Cestou na Valašsko jsem zažila maraton na autobus,který nám jel do Zlína.Ještě s jednou holkou jsme se jaksi trošku opozdili s loučením..jako na potvoru dlouho nic nejelo..nikdy jsem navíc na tom nádraží nebyla..no jelo to v 17.30,my tam dorazily v 33 a on tam ten autobus ještě stál!To bylo štěstí!Nevím,co bych dělala..Pak už jel jen jeden někdy v noci.Jazyky jsme měly vyplazený jako psi,ale byly jsme rády ,že jsme to stihly.Ve Zlíně jsem počkala na další spoj,který mě dovezl až ke kamarádce do vesnice.Už jsem nevěřila,že tam dorazíme,jeli jsme temnotou,nikde nic,žádná světla..jen sem tam vesnice.U Alči se mi moc líbilo,už jsme se neviděly několik let,měly jsme si toho tolik co vyprávět.Společně jsme podnikly výlet do Luhačovic,na Ploštinu,Drnovic,rozhlednu Královec a na Slovensko na Červený Kameň.Poznala jsem nejenom krásu těchto končin,ale také to,že tam je velká bída co se týče zaměstnání.Určité zvyky jsou tam taky jiné,ale myslím,že to přežívá i tady v Čechách na vesnicích.Roztomilé je to jejich nářečí..pár slov jsem si napsala 🙂 Díky za ten čas,který jsem tam strávila,držim Alče palce,ať jí vyjde to volné místo na škole a nebo ať najde alespoň nějakou doboru práci.!Teď se chystám psát deníky(jak čtenářský,tak cestovní)třídit fotky,napsat kamarádovi a složit prádlo…. 😎
Jako fotku na každý den dávám koťátko,které nás někdy provázelo po vesnici..chtělo hladit,a pak bylo trošku neodbytné a šlo za námi jak pejsek..
