Dneska je významný den, pravda, zapomněla jsem na to až do odpoledne, ale pak jsem dorazila domů a brácha mi to připomněl. Rozárka má svátek. Dostala kočičí bonbóny a spoustu pohlazení. Taky slavíte svátek svých mazlíčků? My jo, ale do extrému jménem oblovky už nejdem!
Gába se dneska teda vyznamenala. Obrovský několikaproudový krvavý šrám na hřbetu ruky. Tak to dopadá, když chce člověk zachránit kočku před srážkou s autem.
Další zkouška je po dnešku za mnou a přede mnou víkend vaření. Nejen doma, ale i příprava palačinek pro všechny mlsné. Jestli si to ještě pamatuju? 1 litr mléka, 2 vejce, špetka soli, dvě nádoby mouky, litr vody.. nic už mě nenapadá. Horší je pak palačinku na plotně správně roztočit. Už jsem si to taky zkoušela, ale tak kulaté jako kamarád je ještě neumím. Nejhorší je, že se děsně rychle připalují. No jsem zvědavá…
Díky S. jsem prožila velmi netradiční týden a potkala několik zajímavých lidí. Kdo ví, třeba jí podaří to, co chce, a mně tím inspiruje. Dokud neuvidím, tak ale neuvěřím 🙂
Včera na zumbě jsem zažila překvapení, když nás uvítala má lektorka z kurzů pro studenty. Připomněla jsem si tak její styl. Po dlouhé době zas tancování, kéž by to bylo častěji..
A jak je to s cestováním? Jeden plán mi úplně padnul(to ale neznamená, že se doopravdy neuskuteční), druhý se vyvíjí velmi slibně. Pravda je, že co si člověk sám nezařídí, to většinou nemá, a že spoléhat se můžete leda tak jen sami na sebe.
Tak v téhle posteli už je obsazeno 😉
