Jedny nervy střídají druhé. To prostě nemůže být pár dní klid! Dneska večer to bylo fakt výživný. Včera mi volala naše sousedka, že jí bohužel zdrhla Hopsalka. Otrnulo jí a v nestřežené chvíli proklouzla dveřmi ven, když jí čistila záchod. Hopsalka je stále v domácím léčení, srůstá jí pánev a už trošku hýbala ocáskem. Jenže… ona prostě vzala roha!! Má mít klidový režim. Hledali ji po celé vesnici a nemohli ji najít. A tak sousedi po víkendu odjeli. Já dnes jedu domů a když sjíždím z kopce dolů, spatřím v zatáčce černobílou kočičku packama nahoře!!!! Jsem v šoku, otáčím to dole a jedu zpátky nahoru, ale moc se tam nedívam! Ale úplně mi jde mráz po zádech! Volám pak tomu, kdo mě zrovna napadne. Co mám dělat? Nemám žaludek se tam jít podívat. Navíc ta zatáčka je fakt dost nebezpečná a nepřehledná. Naštěstí mi pomůžou naši kamarádi, respektive D. a její manžel. Jdou se tam podívat a já se modlím, aby to nebyla Hopsalka. Prožila jsem minuty hrůzy.
Ta sražená kočička není Hopsalka. Aspoť tak to říkal manžel D. Ufff, takže je naděje, že Hopsa někde žije. Snad je někde schovaná. Dala jsem jí ven papání a snažím se ji nalákat sem k nám. Snad přijde. Ježiš, já bych byla tak ráda, kdyby se objevila! Už bych ji nepustila ani na krok! Naděje umírá poslední…… Nejhorší je žít v nejistotě, kde je… jsem v nervech, tak až se víc uklidním, znovu sem napíšu. Za srpen jsem tomu moc nedala teda, ale pořád se něco dělo..
