Je to strašidelné, fičí už od brzkého rána a my máme strach, že uletí střecha, spadne strom, urvou se tuje, že uletíme s celým domem někam pryč. Nebo že až budem mimo a vrátíme se, tak že ho už nenajdem na svém místě. Nebo že nás to odfoukne i s autem někam do krajnice, nikdo nám tam nepomůže a my zmrznem. Nerozumím, co je to za divnou zimu. Skoro žádný sníh, pořád skokové změny teplot. Ani nevím, zda dnes půjdeme s D. večer běhat. Možná jen na silnici, kde je to snad bezpečné. Do lesa rozhodně nejdem! Dřevo nám vystačí už jen tak na 3 dny, ale nevadí. Však už další ani nemá smysl objednávat. 🙂 Vlastně jsem chtěla jít dnes tak 5-6 kilometrů, jsem unavená. Včerejší dvouhodinovka swingu mě odrovnala! Ke konci už jsem ty kroky moc nedávala, ale zato můj milý se dost držel. Jenže řízení pak bylo na mně, ani nebudu říkat, v kolik jsme včera/ vlastně už dnes dojeli. Jsem ale ráda, že jsme jeli v noci, překonávat tu vichřici by bylo ráno dost nepříjemné. Tak snad jsme po dnešku už zase moudřejší a věci se budou hýbat správným směrem. Na tento víkend se netěším, ale myšlenka na to, že se zbavím jednoho obřího břemene je přeci jen vesměs pozitivní. Tak pěkný zbytek dne a snad už bude brzy bezvětří, prostě ticho a klid…
I Hopsalka je neklidná a nechce od nás vůbec ven..