Zdravím všechny! Tak jsem zas na pár dní zakotvila v Praze. Dneska jsme přijeli z dovolené, a tak se vzpamatovávám, čtu si mejly a odpovídám. A raduji se taky ze třech pohledů, které jsem dnes dostala. Jen škoda, že tu není Rozárka, bude ještě chvíli u dědy, těším se na ni. Chyběla mi. Za ten týden jsem stačila chytit pořádnou alergii a ještě teď mám ucpaný nos. Snad mě to brzy přejde. První dva až tři dny to bylo děsné, nejenom z hlediska toho, že jsem se téměř nevyspala. Prostě jsem ze Švédska zvyklá na úplně jiné procházky a výlety. Tady, když už jsme šli trochu do kopce, tak všichni hekali. Nehledě na to, že mě děsně štval (tedy občas) můj bratr. Nechápu naprosto jeho priority, bylo těžké se občas dohodnout. Jídlo a pohodlí dokážu oželet, on ne. Je to čím dál tím víc horší. Včera nám naštěstí konečně vyšlo počasí, a tak jsme si mohli užít koupání u Mácháče. Vodu máme rádi všichni. Ze skákání šipek mě ještě teď bolí hlava. Jezero bylo krásně teplá, akorát možná trochu špinavější. Napotřetí to konečně vyšlo, jinak pokaždé, když jsme se šli koupat, sluníčko na potvoru zašlo. Ale my jsme tu včerejší bouřku, která nás nakonec jako zázrakem obešla, přečkali. Odměnou nám byla azurová obloha a sluneční zář až do sedmi.. do osmi do večera. Dnes jsem žádnou kočku nepotkala, ale předevčírem jsme s mamkou viděly dvě. Tahle bílá vypadala velmi něžně. Byla trochu plachá. Ačkoliv bílé kočky mi nepřipadadají tak krásné, tahle se mi líbila. Nevím proč, ale trochu mi připomínala mě.
