Jediná útěcha pro mě bylo dnes(vlastně už včera) setkání s Honzou a to, že jsme našli opravdu jednu obzvlášť dobrou kavárnu. Totiž Literární kavárnu poblíž Staroměstského náměstí. Nevím, kam na ty poklady Honza chodí. Měli tam příznivé ceny a ještě příjemné prostředí, seděli jsme venku na dvorku až do setmění.
Celý den jsem měla zkažený.. a to na to stačilo jen dopoledne. Ale nemá cenu se rozčilovat. Stejně na tom člověk nic nezmění. Není nad to se pořádně vypovídat a říct vše, co mám na mysli. To mi celkem s Honzou jde. Bavili jsme se o klasických tématech, na kterých se ale dá vždycky najít něco zajímavého.. Zjistila jsem, jak je to vlastně velmi nenáročný člověk, který má jednu pro mě trochu nepochopitelnou slabinu(teda aspoň pro mě je to slabina, ve které se neshodnem). On totiž nemá rád cestování. A já ho miluju. Položil mi otázky, proč ho vlastně tolik mám ráda. A já zjistila, že vlastně neumím pořád odpovědět. Mám hodně pohnutek, proč cestovat, ale pravdou je, že tady doma mi jakštakš nic nechybí. Jen je tu občas stereotyp, divní lidé a nezřídka pech. Ale není to v zahraničí stejné?
Musím říct, že není jednoduché Honzovi argumentovat, ať se to týká čehokoliv.
P.S. Máte rádi sulc? A jíte chrupavky z kuřete? A špek ze slaniny? 🙂
P.P.S. Jsem tak ráda, že chodím na školu, kde se neplatí školné. Jsem tak ráda, že nechodím na soukromou.
z deviantart.com od Madness