Vrátila jsem se z TMOU!. Né, neděste se, nejsem nějaký génius, kterému se podařilo tak brzo dorazit až do konce, ani jsem to předčasně nevzdala. Šifrovačky nejsou moje silná stránka, ale pomáhat mě při nich baví. Poprvé jsem si vyzkoušela orgovat na stanovišti. Byla jsem hned na druhém, proto už teď sedím v teple.. ve svém brněnském domově. Všech 250 týmů dřív, či později došlo. Potkala jsem i příběhářský tým, přišli docela brzo. Podávala jsem šifry a ptala se vždycky, jaký byl výsledek té předchozí. Bylo to zajímavé, někdo tu otázku pochopil hned, někdo až po detailním vysvětlení..občas jsme taky museli přiložit ucho k telefonu a poslouchat výsledek šifry od zbývajících členů týmu, kteří byli na jiném stanovišti. Bavilo mě to sledovat, jaké různé typy lidí přichází, spousta matfyzáků tam určitě byla, ale třeba i maminka s kočárkem a pán na vozíčku. Většina lidí byla ještě dobře naladěná, příjemná, plná energie.. S přibývajícím časem a únavou to bude ale horší a horší. Jsem zvědavá, kdo to letos vyhraje. Trochu mě mrzí, že jsem nebyla při zahájení, ale na stanovištích jsem si též zakusila tu jedinečnou atmosféru. Na třetím stanovišti, kam jsme odnášeli věci, jsem si mohla projít trasu k šifře č. 3, která se nacházela u Špilberku. To byl pro mě velký zážitek. Vešli jsme do podzemí, stěny byly zděné, před námi úzká dlouhááá chodba ozářená jen barevnými tyčinkami. Sem tam malý schůdek a po stranách jsme míjeli spoustu prázdných místností, kde nebylo buď vůbec nic, nebo police, nebo záchod, či sprchy snad. Pak jsme se otočili kolmo a před námi zas dlouhá chodba.. všude tma, ta malá světýlka nám moc na cestu neposvítila. Uprostřed tohoto krytu byla umístěná šifra- nebo spíš kaňka 😀 Tahle procházka byla pro mě příjemně strašidelná. Jsem ráda, že jsem si mohla projít část cesty, po které šli účastníci. Když jsme se zpátky venku na čerstvym vzduchu zeptali orgů, co že jsme to prolejzali, řekli nám, že jsme byli v protiatomovém krytu. Hm, ještě nikdy jsem snad v něčem takovém nebyla.. a ani nevím, kde se takové kryty v Brně (i v Praze) nachází. Prostě hustý!
Kaňku jsem si vzala domů, ale pochybuju, že ji vyluštím.
Kromě TMOU! jsem měla ještě jednu zajímavou akci- resp. setkání. S kamarádkou Věrkou, která studuje v Praze norštinu a francouzštinu, jsme šly do kavárny. Povídaly jsme a povídaly.. hlavně o cestování, o škole, o prázdninách a o Skandinávii. Zas jsem dostala chuť někam vyrazit. Jo a o víkendu si chci sednout a napsat přihlášku na jednu univerzitu, kam bych chtěla jet jako freemover. Pak ještě musím udělat prezentaci na švédskou oblast Härjedalen. No mám co dělat 🙂
z deviantart.com od MyOwnVenom