Nemůžu se vymlouvat na pátek třináctého, protože jsem si uvědomila až před dvěma hodinami, že by mělo být ono nešťastné datum. Možná na tom ale něco bude, když tak slyším, že nejsem jediná, na koho se dnes nalepilo neštěstí. Z noci na dnešek jsem spala pár hodin, a proto to dnes brzy zabalím. Raději bych dnešek celý přeskočila. Možná, že jsem měla být sobecká, ale zachovala jsem basu, když jsem chtěla pomoct kámošce. Nevyplatilo se mi to. Bohužel jsem musela překopat plány na druhou půlku prázdnin.
Jediným mým zpestřením je tu kytara, kterou jsem se už naučila sama jakš takš naladit. Je to má jediná kamarádka, která mě neopustí a která tu na mě věrně čeká.
Ovlivněna Francouzkou, kterou jsem tu u nás přespávala, sem přidávám písničky, které mi tu hrála.
Ta první samozřejmě je mi známá. Chtěla bych se ji naučit na kytaru, ale vybrnkávání jsem se zatím učila jen sama, nevím ani, jestli se k tomu dostanem. Do Brna za svým učitelem se už mockrát nepodívám.
Tesklivou vystřídá poněkud radostnější melodie.. i když se nyní do ní nemůžu moc položit.. Třeba příště.
A kočka na dnešní den bude malinká.
