Už se to blíží… včera byl asi druhý takový silný moment, kdy jsem si uvědomila, že nás čeká něco opravdu velkého. 🙂 Mimochodem jsem tak ráda, že máme ještě jedno auto. Náš Kocourek je totiž zaparkován víc jak 200 kilometrů od domova a čeká na pana doktora, až mu vymění spojku a další součástky. Bez auta jako bych nebyla. Nestíhala bych ani třetinu věcí, které mám naplánováno. Jak bych popsala tyto dny… hodně kreativní a tvořivé, jezdící, setkávající, ale i smutné..a taky bezběhavé. Chybí mi běhání, ale nemám teď vůbec na něj čas. Ani D., ta je také zaneprázdněná. Aspoň pár kilometrů bych si chtěla dát dnes nebo zítra. Snad to vyjde.
Jirka nás přišel po dlouhé době zase navštívit… 🙂
Ahoj! Copak velkého vás čeká? Nebo to je tajné? 🙂 A je supr, že běháš, pamatuju si ty doby, kdy jsi běh nesnášela. Taky na tom musím zapracovat. Měj se hezky, T.
Ahoj, nó, né…..ani to tajné už moc není, budeme mít brzy svatbu. Už se to hodně blíží, tak proto si tu pořád stěžuju, že nic nestíhám. 😀 Ale to běhání v pátek jsem nakonec dala!
No tak to je supr! Moc gratuluju 🙂 Pamatuju si ten shon před vlastní svatbou. Důležité je těšit se na to a udělat si to po svém. Budeš na ten den hodně vzpomínat. Tak vám přeju štěstí a třeba se pak potkáme, když už tyhle velké změny děláš i ty :-))
Děkujeme! :-))