Připadá mi, že u nás je na přeskáčku jeden den děsnej a jeden den klidnej. A že se nálady a názory lidí kolem mě mění s každým probuzením. Chtělo by to vypadnout na čerstvý vzduch. A raděj se s nikým moc nebavit.
Vánoce jsou skoro za námi a já jsem ráda, že to jde pomalu, ale jistě zas k létu. Až na ten večer byl Štědrý den opět hektický a myslím, že i kdybychom začali s přípravami a uklízením sebedřív, vždycky bychom našli x věcí, které je třeba udělat na poslední chvíli.
Medovinku, kterou jsem dostala, musím schovat na později. Knížky, které bych si tak ráda přečetla, teď taky musím odložit. Jen film o cestování jsem si stihla přehrát. A za celý Vánoce jsem našla čas na dvě pohádky. Princezna ze mlejna a Nesmrtelná teta. Na druhou stranu mi připadá blbost dívat se na něco, co už znám skoro nazpaměť. Díváte se o Vánocích na pohádky, i když je znáte?
Před chvílí jsme našli na stromeček stříbrný sníh. Pozdě, ale přeci. Strašná trága. Má ho cenu dávat na strom dodatečně?
Jediné, co by mě vážně, ale vážně zajímalo, je to, komu došlo už mé vánoční přání a komu ne. Zatím vím o jednom, co došlo.
z deviantart.com PaulMacManus