Program malování mi pomohl vyrobit super kočku, kterou bych charakterizovala dnešek. Takhle jsem totiž čučela kolem sebe vždycky, když jsem měla pocit, že jsem dorazila na „správné“ místo. Nikdo vás totiž nesmí spatřit. A to je to nejtěžší, zvláště v odpolední dobu, kdy se všichni vrací z práce a ze školy. Odměnou mi byly tři poklady. Jeden snad nejhezčí, jaký jsem kdy našla. Mám na mysli to téma, ne provedení samotného pokladu. Naušnicový. Vyměnila jsem tam jeden pár a myslím, že se ještě k téhle keši vrátím. A jsem ráda, že mi hledání pokladů konečně začlo jít. Procházka za svitu sluníčka mi připomněla jaro.
Stihla jsem to jen tak tak, abych se dostala na net a zapsala si angličtinu. Dojedla jsem poslední dvě kola od vozu- tak obří palačinky se mi povedlo udělat. Mam na ně speciální recept, potřít nutelou, pokapat jogurtem a marmeládou, pak pošlehačkovat a úplně nahoru kakao. Mňam. Ještě teď se olizuju.
Tuhle písničku jsem slyšela dnes v rádiu a připadá mi celkem aktuální. Vzhledem k tomu, že jsem teď dočetla knížku o USA. Otázka na vás.. chtěli byste žít v Americe?
