Minule jsem slíbila, že napíši článek o cestovatelském festivalu, který jsem navštívila, ale bohužel jsem se k tomu ještě nedostala. Nevím, jestli dokáži ještě zalovit pořádně v paměti. Mám toho tolik co na práci, že se k psaní skoro neodstanu. Nebo si raději otevřu knížku a čtu si zajímavé příběhy. Nebo teď poslední dobou trávím i dost času na Vinted. 😀 O víkendu jsem si také užívala ten báječný pocit rovnání oblečení do komod a do skříní a otírání zaprášených ramínek a věšení prvních kousků oblečení do našich skříní. Jak je to krásné a jak se cítím dobře v naší ložnici. Svíčky tomu dodávají pohodovou atmosféru. Když se za okny začal sypat sníh, připadala jsem si jak v pohádce!
Snad brzy budu mít podobný pocit i v kuchyni a obýváku. Můj milý říkal, že přibyl další dílek puzzlí do skládačky, ale že těch dílků pořád chybí strááááááášně moc. Kašlu na Vánoce, kašlu na advent. Máme úplně jiné starosti… Jsem jen ráda za každý drobný moment v klidu a pohodě, bohužel jich letos bylo strašně málo. 🙁
Včera jsme též podnikli jeden odvážný krok. Konečně! Sice je trošku pozdě, ale snad ještě není vše ztraceno. Zítra jdu poprvé s Kuličkou na Mělník na veterinu. Chceme jí udělat mezinárodní pas, aby s námi mohla cestovat po Evropě. Bude z ní kočka cestovatelka. 🙂
Zbývá mi posledních pár hodin, co si můžu užít věk kristových let. Zítra už budu o rok starší…vzpomínám na to, jak jsme vždycky slavily společně narozky s mámou, jó, to byly časy. Ani Róza tu už není…. jsou spolu. Přinesly jsme si ji tenkrát domů 11. prosince 2005 přesně mezi mými a mamčinými narozkami.
