V pondělí jsem měla poslední kytaru tohoto pololetí, poslední dvojlekci, respektive druhá lekce byla opět individuál, protože ostatní účastníci nepřišli. Bylo to tak smutné, ale myslím, že i tak by se začátečníci neotevřeli, protože moje druhá spoluhráčka to musela kvůli práci vzdát. U pokročilých to bylo fajn, ale jednou jsem vynechala a cítím, jak mi tam už ujíždí vlak. No a sotva jsem se teď v pondělí do té školy doplazila… uff. Mám strach, že všechno, co jsem se naučila, zapomenu. Chtěla bych aspoň třikrát týdně hrát.. klidně jen chvilku. A snad si budu moci pak někdy dát individuál, protože mám prima trpělivou lektorku, s kterou mě to baví. 🙂
Včera přišla Hopsa na návštěvu a dostala ode mě velkou nálož konzervy, tak byla v jednom nebi. Byla mokrá, protože pršelo. Přišel ji navštívit i nápadník, velký kocour, nejspíš pěkný bojovník. Tak jsem ho na tajňačku taky vyfotila, možná se s ním Hopsalka podělila o dobroty, které ode mě dostala. Byla jsem se projít i v tom dešti a hned mi bylo líp a hned se i líp dýchalo, jen mě mrzí, že je cesta na Újezd tak hrozně rozbahněná od traktorů a zemědělské techniky, musela jsem se otočit, protože v tom bahnu se mi brodit nechtělo. Pořád jezdím sem a tam a ty přejezdy autem a řízení jsou čím dál tím náročnější, v sobotu se chystáme na návštěvu do Liberce za kamarádkou, co je teď stejně postižená jak já, a zítra zas ráno musím být v Boleslavi…byla jsem tam taky včera, i předevčírem, pendluju skoro každý den, je to únavné, ale co by člověk pro sebe neudělal, že? 😀
