Nemám svůj počítač. Proto je přidávání článků na web dost těžké a musím to dělat trochu na hulváta. Přitom by bylo tolik námětů, o čem psát. 🙂 Všechno se jaksi opravuje, reklamuje, vylepšuje.
Naše nejmilejší kytička je Rózička. Má to tu nejraději stejně jako já. O:-) Sedí často za oknem a pozoruje okolí. Když můj milý zapomněl před pár dny zavřít dveře, nenapadlo ji nic jiného, než se vydat to okolí, které vidí jen skrz okno, prozkoumat naživo. To bylo! Rázovala si to jak kdyby to tam znala jak svý boty. Naštěstí jsem ji u jezírka odchytla, ale měla jsem nervy, že mi odběhne, nebo že se bude bránit. Asi ji okolí tak fascinovalo, že nepoznala, že ji někdo chytnul do náručí. Dokonce i opodál sedící Hopsalku úplně ignorovala. 😀
S kočkami mám každý den zábavu. Kam se hrabe televize. A zvuky přírody jsou ty nejlepší koncerty, které hrají permanentně. Nemusím si na ně kupovat žádné vstupenky. Ráno se budím za kukání kukačky a večer, tak kolem 20. hodiny slyším ťukat datla. Je to tak každý den. To se vyplatí povečeřet přímo na schodech. Za chvíli uslyším pomňukování a po pár minutách se objeví mourovatý kocour Nejirka. V životě jsem tak umňoukané stvoření neviděla. 😀 Mňouká, i když chodí po schodech nahoru a dolů. Dávám si pozor, abych měla pro naše kočičí kamarády vždycky nějakou dobrůtku. Nejirka se nechá decentně pohladit, napapá se, porozhlédne se, opět se nechá podrbat, chvíli se usadí a začne zas svůj koncert. Sedíme tak s Hopsy a s Nejirkou dlouho na schodech… do té doby než se začně hodně stmívat, nebo než jeden z nich odejde, případně než si řeknu, že bych měla ještě něco jít dělat. Je to hezký rituál, Nejirka je sice plachý, ale i zvědavý. Vlezl mi už i do chodby a viděl se dokonce s Rózou. Myslím, že se mu Róza líbí. Vůbec na sebe nevrčeli. Jirka po ní zkoumal pachy a Róza na něj koukala se zájmem. Třeba je Róza nepříjemná jen na holky, třeba si chce ještě užít s nějakým kocourem i ve svým babičkovských letech. 😉
