Předtím než půjdu spát chci napsat ještě pár řádků, protože tento víkend byl opravdu netradiční. V pátek se mi povedlo najít jedno příjemné kadeřnictví, kde jsem dostala pár rad, jak vyzrát na svoji ofinu. Podívala jsem se po několika obchodech, ale vhodné boty na swing jsem nenašla. Zato jsem zjistila, že Praha už se taky oblékla do vánočního hávu. Při té příležitosti jsem zašla na hlavní poštu, abych se zásobila známkami a poslala pohled do Ruska.
V sobotu jsem musela překonat ranní stávání, neboť mě čekal festival Kolem světa. V půl desáté začínalo promítání o Austrálii a já to nechtěla vynechat. Překvapilo mě, že v každém sále sedělo tak 300 lidí. Je vidět, že jsme národ cestovatelů 🙂 O Austrálii vyprávěl jeden nadšenec, který už navštívil tuto zemi pětkrát. Spoustu věcí jsme už věděla od kamarádky, která tam dva měsíce letos byla, ale spousta věcí pro mě byla nová. Zajímalo by mě, jak to tedy je se Žraločí zátokou.. ten pán říkal, že se ve skutečnosti na tomto místě žraloci nevyskytují, ale ještě ten samý den jsem četla v časopisu, že tam žraloci jsou.. a dokonce nebezpeční. Následovalo promítání o Indočíně(Thajsku, Malajsii, Laosu a Kambodži). Dvě studentky vyprávěly, jak si udělaly čtyřicetidenní výlet po těchto zemích, vyzkoušeli netradiční sporty(např. plavání na pneumatikách v jeskyních) a jak přežili piavice a ochutnali místní tradiční jídlo(snad všude).. jedli pavouky, žabí stehýnka apod. Nevím, jestli bych se k něčemu takovému odvážila. Co vy? Tato přednáška mi připadala taková studentská a mně byla hodně blízká.
Jako třetí jsem šla na Zanzibar, vyprávěl to takový trochu zmatený člověk, ale tou svojí zmateností působil roztomile. Všechno za něj vyřizovala manželka. Musí to být jeho strážný anděl. Při této přednášce jsme tajili dech a vzápětí se svíjeli smíchy, když nám ten pán vyprávěl, jak šel v noci středověkým Zanzibarem(nikde nefungovala elektrika) a potkal chlapíka, který se nabídl, že ho doprovodí. Myslel si, že ho chce přepadnout, a tak mu málem hodil na hlavu fotoaparát 🙂 Zanzibar z fotek vypadal jako ráj na zemi, hned jsem se mrkla, jestli se dá taky vyjet do Tanzánie na workcamp.. a ,světe, div se, ano!
Poslední přednáška, které jsem se účastnila, byla o Nigeru. Upřímně bych se do této země ani nechtěla moc podívat. Bez místního doprovodu jste namydlený. Když šéfka časopisu LaZ vyprávěla o tanci lásky, který se tančí v Nigeru jednou za rok.. asi týden ta slavnost trvá, všichni jsme se v duchu usmívali.. Popisovala to fakt hezky, z pohledu evropana, ale zároveň s úctou k místní kultuře. Od této ženy jsem se dozvěděla, že ženy mají v Nigeru docela dobré postavení, ze svého stanu, který vlastní a s kterým kočují, můžou vyhodit svého muže, když se jim znelíbí, či nějak prohřeší. Taky si na tento svátek jednou v roce mohou užít s cizími mladými kluky.. a jejich vlastní muži(manželové) nezmůžou vůbec nic. Prostě se to toleruje.
Z festivalu jsem přišla nadšená, inspirovaná, vzala jsem si pár časopisů, které mi teď leží na koberci a těším je, až je všechny pročtu.
Večer jsem šla s mamkou plavat, bazén byl fakt studený, ale zase tam neplavalo moc lidí. Takže to bylo celkově docela fajn. Taky jsme s makou vymyslely novou disciplínu 😉
A jaký byl dnešek? Od desíty do šesti jsem trávila čas na jedné výstavě, pracovala jsem jako kustodní dozor. Nuda to byla jen trochu, mohla jsem si občas i číst. Co ale vůbec nechápu, je to, jak se může někomu tato(raději nejmenovaná) výstava líbit. Staré kusy dřeva, železa, krychle, kruhy, kvádry, čtverce, obdélníky, prkna, provázky..to všechno divně poskládané.. někdy máte pocit, jako by to ten umělec jen vytahl z popelnice . A mě fascinuje, jak nad něčím takovým může někdo strávit hodiny.. A ne jenom mladí studenti.. i třeba dvě malé děti, které poslušně kráčí vedle své matky, živě o dílech diskutují a kreslí si každý „exponát“ do bloku!
Zbytek dne jsem strávila příjemnou konverzací nejen o jídle a o pohádkách. I když ke konci se mi už pletla slovíčka.
Tak dobrou noc 🙂
Róza už taky spí.. teď si oblíbila místo nad botníkem.
