Tak jo, dnes jen krátce, ale přece aspoň trochu. Celý den myslím na to, že bych tak ráda přispěla na svůj web a nemůžu se k tomu dostat. Počítače už mám plné zuby, i když jsem se na něj dost těšila. Říkala jsem si, že to bude úleva. Neboť… ráno jsem nebyla schopná vstát, jak mě celé tělo bolelo. Snad každičký sval na sobě mám namožený. Prostě jsem se rozhodla spontánně vyrazit po roce na běžky a jelikož můj kamarád má trochu jinou představu o tom, co znamená „dát si do těla“, tak jsem dnes ráda, za to, že se můžu posadit a dojdu na záchod. 😀 Reportáž o našem krásném výletu napíšu snad brzy.
Čas mi teď zabírá i nová práce. Ano, po své hlavní práci se zabývám další prací nebo-li brigádkou. Zatím jsem v testovací fázi. Pokud se osvědčím, navážu spolupráci. Kéž by to vyšlo. Prosííííím. Jestli to vyjde, tak to bude opět Brno, které mě zachrání. Ale víc už o tom nebudu psát. Radši. Znám se totiž, jaký pech mě všude provází…
Tak už letím, budeme mít k večeři pizzu. Už ji můj milý tahá z trouby. Zítra možná napíši ten článek o sněhu, lyžích, přírodě a slunci. Už teď můžu napsat, že ten mega dlouhý celodenní výlet stál za to!
