Přišla jsem domů ze zimy a na bytě ani noha. A tak sedím na posteli a snažím se zahřát čajem. Vlastně už zbývají jen dva týdny a je konec. Na jednu stranu se těším, že se Vánoce brzy překulí a bude zas další rok. Na druhou stranu vůbec nevím, kde že to budu další semestr bydlet a s kým že to budu bydlet. Pak se ale taky těším, že konečně najdu klid na to se pořádně učit a nic mě nebude přerušovat.
Dneska překvapivě žádná škola nebyla. Snažila jsem se dopsat deník z Německa a něco se naučit. Sešit na historický vývoj jsem ale našla celkem pozdě. Po poledni svítilo sluníčko, které mě vytahlo ven. Šla jsem na Špilberk chvíli si jen tak zamžourat do světla, a pak mě napadlo podívat se na výstavu kabelek. Bylo to velmi zajímavé a určitě se dočkáte samostatného článku. Zpátky jsem to vzala oklikou, abych ještě chytila pár okamžiků drahoceného světla. Šla jsem do německého kulturního centra, kde se konalo autorské čtení jedné německé autorky. Měla jsem štěstí, začínalo se později. Byla jsem šokovaná, že přišli buď senioři, nebo mladí lidé. Nic mezi tím. A taky mě dostalo, když Češi- ty babičky a jeden dědeček mezi sebou mluvili německy. Jako by do ČR nepatřili. Asi to jsou stejní fanoušci deutscher Sprache jako my, studenti germanistiky. Čtení se mi líbilo, akorát mi připadalo celkem krátké, možná bych se víc do knihy položila, kdyby se četlo déle. Tahle jsem neměla úplně šajna, o čem všem se mluvilo. Každopádně bych si knihu ráda někdy přečetla. Jedná se tam i o naši zemi.
Pak následovalo setkání s E. a A., zašli jsme do pivní restaurace a dali si tam co jiného než pivo. A. si teda objednala Zulu kolu. Přendání esemesek do mého nového mobilu se nepodařilo. Na vině byl nesjpíš kabel. E. si pořídí nový, a pak se o tom znova pokusíme. Každopádně jsme vymysleli ještě jeden způsob, jak ty esemesky přetahnout, ale to by bylo velmi VELMI zdlouhavé. Nicméně kdyby všechno selhalo, jsem ochotná podniknout i tu složitejší cestu. Otázka je, jestli by to byl ochotný podniknout i E. Kabel je prostě moje velká naděje. Setkání to bylo milé a celkem jsem se při něm uvolnila. Kosa je teda venku neskutečná, a tak jsem byla ráda, když nám hned jela vyhřátá šalina.
z deviantart.com od BreakfastOfChampions