Dnes mám v plánu pracovat dalších šest hodin navíc. V úterý se mi to podařilo taktéž, ve středu na to nebyl čas a včera by se mi ty jazyky už večer pletly, protože jsem měla švédštinu. Je lepší, když se pořádně do té tvorby ponořím, pak se mi pracuje líp, než když se tomu věnuju jen hodinu denně. Včera jsem byla plavat a byla to bída, ve středu jsem byla běhat s D. a byla to taky bída. Aspoň že svítilo sluníčko a mohla jsem trochu načerpat energii z přírody. Už se těším, až budeme mít dovolenou. Ten čas se tak strašně vleče a každý den se táhne jak smrad. Přeju si, aby to utíkalo mnohem rychleji. Jediné, co pomáhá, je pracovat a pracovat. Už ani nevím, který den v týdnu je. Plánuji si s sebou vzít na dovolenou kytaru. Musím trénovat, moje spolužačka z lekce prý trénuje každý den minimálně deset minut, já trénuji tak třikrát týdně, ale většinou u toho strávím půl hodiny až hodinu. Tak nevím, co je lepší. Vždycky totiž narazím na písničky, které bych si ještě chtěla zahrát, že potom kytaru nepustím z ruky.
Jsem ráda, že se ochladilo. Zimní bundy jsem už uklidila, ale vrstvení a podzimní bunda to jistí. Nejradši bych, kdyby napadl sníh, ale toho už se asi nedočkáme, jen možná na horách. O víkendu nás čeká odvážení větví na hřiště, asi budu i stříhat další tuje. Minulý víkend to byl teda záhul s těmi tujemi. Ve dvou se to skoro nedá. Ale my to zvládneme. Je to pro nás posilka. Podpírala jsem tuji celou svou vahou a po deseti minutách mi odumíraly ruce. Sice postupně, ale nakonec je všechny určitě spravíme a svážeme. Musíme.
