Neboj, Rozárko! Brzy se postěhuješ a už mi nebudeš moci pláchnout. Stačila chvilka nepozornosti a už jsi zas mohla být divoká. Naštěstí se pořád bojíš jít dál od domu, a tak jsem Tě opět mohla lapit. Jsi ale čím dál tím víc ostřílenější, potvoro!
Dnes je pořádně dlouhý den. Můj milý vtipkuje, že si můžu dát dokonce triatlon. Ráno od 6 jsem vyrazila na plavání, pak rychle nakoupit, připojit se na notebook, ale ouha, zjišťuju, že jsem nechala nabíječku na mobil doma. A tak místo oběda sedám do auta a opouštím Prahu, abych stihla včas být zase online.
Hurá, stihla jsem to, začnu si péci kuře a vařit rýži k pozdnímu obědu. Jenže v jednu chvíli nastává hluboké ticho. Ticho, které znamená výpadek proudu. A sakra! Baterka na notebooku mi určitě nevydrží do konce pracovní doby a mobil, přes který se dá připojit na hotpost, skomírá. A ne, vypadlé pojistky to nejsou. To by bylo příliš jednoduché. Po hodině čekání mi dochází, že nejde o hromadný výpadek proudu. Volám na všechny strany a naštěstí se najde dobrá duše v podobě vysloužilého elektrikáře. Hurá! Třikrát sláva. Snad se mi teď podaří skončit v práci včas, neb mě čeká druhá část triatlonu, běh. A dokonce se i těším! Doufám jen, že to bude zas s D. mírnější tempo, neb hodina a půl strávená v bazénu je stále znát. No na kolo už to pak vážně nevidím, asi jen padnu a budu ráda, když pověsím aspoň to prádlo večer.
