Zdravím, dneska je mi už trochu lépe. Poslouchám irskou hudbu, kapely, které mi poradil jeden Dubliňan na festivalu, kde jsem pracovala. Dnes jsem potkala zajímavého člověka. Sešly jsme se v kavárně a dozvěděla jsem se spoustu šokujících informací o tom, jak to chodí v Americe. Jedna máminá žačka tam žije a studuje a jen na prázdniny jezdí do Čech. Amerika mě tolik neláká, chtěla bych se tam někdy podívat, ale po tom, co jsem dnes slyšela, bych tam žít určitě nechtěla. A cestovat tam sama by bylo asi dost velké šílenství. Představte si, že pokaždé, když venku klesne teplota pod nulu, nejdete do školy..Představte si, že nejlepší způsob, jak se před všemi ztrapnit, je jít pěšky do supermarketu, který je od vašeho domu deset minut pešky a zpátky nést igelitky s nákupem v ruce.. Nejjistější způsob, jak se nechat zabít, je sednout si do autobusu MHD, který jezdí jen asi každou hodinu..Každý má své auto, všude se dopravují autama a je to nejen kvůli bezpečnosti, ale i proto, že tam nemají vůbec chodníky. Jsem tak ráda, že naše země je přeci jen o trochu bezpečnější a klidnější než tam.. na druhou stranu oproti Švédsku máme ještě co dohánět. Dozvěděla jsem se ještě další informace o životě v Americe, ve státě Ohio.
Ráno jsem dočetla dopis od Erika, musím říct, že mě nechal pěkně napínat. Ke konci jsem se už nahlas smála. Je zvláštní, jak Švédi vnímají přírodu, jaký mají pro ni vyvinutý cit.. psal mi právě hlavně o ní. Většinou lidi píšou o tom, koho potkali, jaké mají, starosti apod. . Úplně se mi vyjevil obraz toho, jak sbírá se svou mamkou v modrém obleku ostružiny, jak fotí zvířata.. Nejlepší výraz : vážky jako malé policejní helikoptéry 🙂
Boj
