Zdrchaná. To je slovo, které by charakterizovalo poslední dva dny. Všechny sluníčkové reklamy na krásné, jednoduché a pohodové skládání nábytku z Ikea jsou bludy!!! Ve skutečnosti jsou to hodiny, ne dny potu a dřiny a přemýšlení a přestavování, šoupání, dokupování, reklamování a modlení se, aby vše sedělo tak, jak si to člověk naplánoval. A pohodová atmosféra se se slábnoucí sílou a energií vytrácí, ba někdy ujede i sprosté slovo. Jsou i chvíle, kdy člověku rupnou nervy a potřebuje se vykřičet, protože se prostě nemůže hnout z místa a postopadesáté musí jet do obchodu, aby vyměnil součástky, dokoupil díly, nebo se podíval, jak je co sestavené, nebo zjistil, že si nekoupil vestavěnou pračku, jak se původně domníval….ačkoliv mu k ní přibalili i zavírací dvířka. Řešíme spoustu záhad a zádrhelů, ale pořád si říkáme, že je to lepší a mnohem levnější než to nechat dělat někoho jiného. Myslíme si také, že by nám nikdo nic takhle nesložil, protože kuchyň je atypická a musíme některé části zkracovat a prohazovat, aby se vše vešlo tak, jak se může vejít. Blbé je, když člověk zjistí, že má k dobru jen pouhé tři milimetry… Róza už je z toho na prášky, tolik ruchu a dění už dlouho nezažila. Sedíme jí často na místě. Ale dnes se mi podařilo vyprat, rovnou dva cykly jsem stihla, takže je to snad na dobré cestě… snad.
V pozadí jsou vidět na topení naše mokré ponožky… to jsme včera v noci vytírali, když pračka začala při vypouštění stříkat otvorem pro dřez.. Inu aspoň že se v ní nepralo prádlo a ta voda všude kolem byla čistá. Není nad to následovat pokyny výrobce a spustit nejdřív testovací program….
Tak dobrou!
