Plavání, plavání.. všechny smutky zahání. Je to pravda. Včera jsem se o tom mohla přesvědčit, ačkoliv jsem šla sama.. ačkoliv tam bylo strašně moc lidí. Není divu, když svítilo sluníčko. V dráze vyhrazené pro kondiční plavání to ale šlo. Dohromady jsem plavala asi třičtvrtě hodiny, ale bylo to příjemné. Nebyl jsem ani tolik unavená, když jsem vyšla z bazénu. Připadala jsem si naopak svěží. Při plavání se mi daří nemyslet na nic. Zítra půjdeme zase, tentokrát už nebudu sama.
Teď tu máme návštěvu. Máme na stole zase spoustu jídla. Je to taky kvůli mému svátku. Ajaj, to si budu muset dát hodně bazénů. Dneska jsem spala na chalupě. Rozárka po mně v noci chodila 😀 Je to zvláštní, když po vás ve spánku chodí kočka. Ani jsem se nevzbudila, ale přitom si vzpomínám, že jsem ji hladila. Vnímala jsem jen její vrnění a hebkou srst. Je to úžasný stvoření. Jo, jo.. z Rozárky se stala chalupářka, ale já se těším, až bude zase v Praze. Teď píšu své zážitky z minulého týdne a balím na tábor. Na čtení knížky už není moc čas. Kéž by bylo hezké počasí.. Včera večer jsem napsala svůj první dopis ve švédštině.
Už se zabydlela nahoře na skříni.
