Zdravím z Brna a přeji vám dobrou noc..pokud zrovna spíte 😉
Dokud se mi daří zvednout ruce nad klávesnici, chtěla bych napsat pár střípků z dneška a ze včerejška. A že to byly pořádné střepy!
Včera se mi podařila děsná bota, kterou už bohužel nešlo napravit, takže jsem si celý zbytek dne sypala popel na hlavu a snažila se nějak polepšit. Jenže to už nešlo nijak vyřešit. Nezbývalo než to nechat plavat a zapomenout v dalších x věcech, které jsem kdy neudělala správně. Dojela jsem do Brna a čekal mě oběd na lavičce s J., pak rychle na šalinu. V tom jsem měla štěstí, protože jsem naši skupinu akorát zastihla na zastávce, jak nastupuje dovnitř. Jeli jsme zpívat do stejného domova důchodců jako na podzim. Myslím, že se to babičkám a dědečkům líbilo, i když nevím, do jaké míry nás všichni vnímali. Jsou tam na nás ale vždycky všichni milí a u východu nám někteří říkají: přijdťe zas 🙂
Čekala mě blesková otočka na našem bytě, a pak rychle do auly, kde jsme zdlouhavě trénovali na koncert. Jenže jako vždy tam byly děsné prostoje. Pak přišli Maďaři. Oni byli naši hosté a rovněž zpívali- sami i s námi. Jenže to nakonec dopadlo tak, že měli víc písniček než my a co nás nejvíc doplálilo, bylo to, že nám „ukradli“ Uti vår hage, takže ji náš brněnský sbor musel vynechat, aby ji mohl zpívat maďarský sbor. Od té chvíle se stali tak trochu našimi nepřáteli.
Nicméně z ohlasů ostatních je vidět, že se všem vystoupení líbilo. Nikdo nepoznal, že pár písní jsme zpívali ten den poprvé(společně jsme nacvičovali s Maďary). A při opičí písni někteří z nás (i já)vůbec netušili, co máme dělat. No snad jsme se v tom davu ztratili. Ne každý byl totiž o víkendu na workshopu. Někeré písně se zpívaly právě z workshopu, takže ti, co tam nebyli, měli trošku smůlu. Ani Majsång jsme my s Petrou nezpívaly, což nás obě mrzelo. Vánoční koncert byl tedy podle mě hezčí, víc jsem si ho užila, i když i víc protrpěla (vzhledem k tomu, že jsme mrzli v kostele). Teď jsme se ovívali notami, ale moc to nepomáhalo. Hlavní ale je, že se to všem mým blízkým líbilo. Nakonec přišli čtyři. Bylo super mít je v publiku, aspoň jsem věděla, na koho se během našeho vystoupení mám dívat. S. na mě pořád mávala a všichni mi posílali povzbuzující úsměvy.
Po koncertě jsme šli S., J., mamka a já do Šutru. Váhali jsme, ale nakonec jsme to riskli. Mamce se tam líbilo a kormu tam měli jako vždy úžasnou!! Měli jsme stůl jen sami pro sebe a celkem jsme si všichni rozuměli. Před desátou jsme všichni šli vyprovodit mamku na bus, a pak s námi šla S. až na Moravák. Tam se musela otočit a jet zpátky, aby stihla poslední spoj domů. S J. jsme překvapivě došli až do Řečkovic. Trvalo nám to přes hodinu, ale tak jsme se zapovídali, že jsme ani nevnímali, jak daleko jsme se dostali. Mně to vůbec nevadilo, jednak nemám už šalinkartu, a pak když mám doprovod, není se čeho obávat. Navíc bylo krásně teplo a na ulici jsme potkali občas jen nějakou z žen provozující řemeslo nejstarší 😉 Pro mě to byla skvělá příležitost, jak se vypovídat a od J. jsem se dozvěděla zajímavé, skoro nadpřirozené věci. Zase se ukázalo, že jsem hodně realista, kdežto J. zajímají hodně duchovní otázky. Celkem dobře se mu kladou protiargumenty a on zas na ně dobře reaguje. Což je super, protože občas mám pocit, že se někdo snaží prosadit vlastní pravdu za každou cenu a vůbec nad tím nepřemýšlí.
Dnešní den byl rovněž nabitý. Učení, a pak posilova. Má kamarádka mě tam dotáhla a já si to chtěla zkusit. Teď cítím tlak v rukách, hlavně v ramenou, ale nelituju. Byly jsme tam dvě a půl hoďky!!! Jediné holky za tu dobu. Ne, že bych chtěla někdy víc posilovat, to v žádném případě, ale některé stroje tam jsou dobré.. na záda, na břicho, dokonce tam mají velký balón na cvičení a žebřiny. Večer byl v rytmu kytar, houslí a mandolíny v jedné knajpě, kde se nás sešlo sedmnáct. Jsem zvědavá, jak se zítra budu cítit. Mějte hezké sny (-:
z deviantart.com od dracung