Dneska jsme se bavili na švédštině o tom, proč je leden nejhorší měsíc v roce. Mně to ale tak nepřipadá, aspoň letošní leden se moc vydařil. Nejlepší bylo to, že jsem běžkovala jak nikdy předtím v životě. Prostě jsem po dlouhé době zažila tu pravou zimu, navíc obklopená přírodou, tak co víc si přát. Teď už je ale březen, což mi nahání strach, že rok je skoro ve čtvrtce a zase jsme tam, kde jsme byli loni a všechno stojí. 🙁
Rozárka mě dnes opravdu vyděsila, ale snad měla jen střevní potíže. Masírovala jsem jí bříško a hladila co nejvíc, odpoledne už to bylo lepší a natáhla se přes celou sedačku.
Je mi líto, že nemůžeme běhat s D., ale i tak jsem dnes vyběhla aspoň sama. Sice jsem dala jen 6 kilometrů, ale jsem na sebe hrdá, protože bahno bylo úplně všude a promočená jsem byla až na tu nejspodnější vrstvu. Stále mě trochu bolí svaly z lyžování, ale nemůže přeci zas jen kynout doma. Navíc se mi dnes dostalo privilegia skončit v práci dřív, sice jen o kousek, ale i tak jsem měla obrovskou radost. A víkend klepe na dveře, hurá!
