Hola hoj! Nevím, co dřív napsat. Událo se toho tolik. Sedím právě na koberci v pokoji a poslouchám, kdy dopere pračka. Už si nepřipadám jako bezdomovec či poutník, který byl měsíc na cestách. I když po měsíci bych možná smrděla ještě hůř.
Prožila jsem pěkné dny a dnes jsem se rozloučila s Brnem. Na nějakou dobu mám zas bydliště v Práglu.
Dokud ještě není noční klid, vezmu do ruky kytaru u a zkusím něco zahrát. Snad jsem toho moc nezapomněla. Přště snad napíšu víc.
Důležité je, že Čiperka je naživu. Nemůžu se dočkat, až ji pohladím.
Tato kočička mi v zoo připomněla hodně naši Rozárku. Jen ta naše Róza nemá tak placatou hlavu. 🙂
